http://zelee.info/ Zelího web + blog cs http://zelee.info/index.php?text=278-nebetycna-blbost Ani jsem tento zákon neznal (a vsadím se, že 99% z vás také ne) a přitom jsem ho letos nejméně 5× porušil. A to, prosím platí od 1. ledna. 2012! Ptáte se o co jde? Spolek mozkových nedochůdčat, oficiálně zvaný PČR schválil tuto hovadinu: Novela vinohradnického zákona, účinná od prvního ledna letošního roku přikazuje komukoli, kdo si v minulém roce koupil jakékoli množství vína (tedy i jedinou láhev nebo krabici), zaslat do patnáctého ledna prohlášení o nákupu. V opačném případě hrozí právnickým osobám, tedy firmám, podnikatelům a živnostníkům, za nedodržení zákona až pětimilionová pokuta. Vinotéky, obchodníci z vínem, restauratéři, ale i VY, všichni by tedy měli do letošního 15. ledna podat hlášení na speciálním formuláři, zveřejněném mimo jiné na webu ministerstva zemědělství, a zaslat jej Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému ve Znojmě. Pro úplnost uvádím plné znění výše zmíněného právnického zmetku: „Každý, kdo v kalendářním roce nakoupil rmut, mošt nebo víno, je povinen odevzdat do 15. ledna následujícího roku prohlášení o nákupu ke dni 31. prosince za celý předcházející kalendářní rok,“ uvádí § 29 odst. 5. Dokážu si živě představit, jak si koupím lahvinku dobrého červeného a hbitě usedám ke klávesnici, abych se nabonzoval… Nebo homelessáka, jak dorazí „krabku“ a utíká do internetové kavárny podat raport. A naši milovaní nepřizpůsobiví? Ti určitě pro sebe vydyndají podpóru na poplatky ve zmíněné internetové kavárně. Ti zdatnější pro jistotu čórnou někomu notebook, aby nemuseli na pracovní úřad tak často… Naštěstí se v zákonodárných hlavách rozsvítilo a novela zákona je zrušena. Nejásejte předčasně, pouze de facto. De jure přestane platit až po jejím zveřejnění ve Sbírce zákonů, což bude někdy v polovině června. A do té doby? Žádné víno, žádný mošt! Anebo hlásit, hlásit, hlásit. Mon, 07 May 2012 16:05:00 +0200 278 http://zelee.info/index.php?text=277-muj-vzkaz-demonstrujicim-odborarum Neříkám, že naše současná vláda dělá všechno dobře. Upřímně řečeno, je mi z ní dost často tak, jako bych snědl prošlou klobásu z nějaké vietnamské večerky. To, co předvádějí koaliční strany, zvlášť pidistranička jménem VV, to mi jednoduše hlava nebere. Že se z původně pravicové ODS stává středolevá parta korytářů bych ještě zkousl, páně Kalouskovy finanční veletoče se občas také nechají pochopit (ty, které mají smysl), ale jinak se panstvo chová jako banda nevychovaných spratků, na které platí jen jedno. Pětadvacet na holou a nakopat do řiti. Místo řešení problémů, kterých má tato země na rozdávání, po sobě hází exkrementy v podobě kdo co komu dal, komu se podařilo o jiném natočit kdejaký slint pronesený u lahve těžkého červeného, kdo co kde odklonil, atd. atd. Mohl bych o tom napsat mnohem více ale nechci. Je tu totiž mnohem zábavnější téma. Odbory. Ano, slavné české odbory, které ať se jmenovaly ROH za dob „vlády pracujícího lidu“ anebo ČMKOS v současnosti. Jedno mají společné. Byly a jsou na dvě věci – na sprosté slovo a na nic. V minulém režimu sloužily maximálně jako nástroj na rozdávání téměř bezplatných zájezdů pro pár vyvolených, nyní se tváří jako spolek jediných oprávněných spasitelů, kteří pro svá koryta udělají všechno, jen aby jim zůstala. Protože mi není lhostejné to, co se okolo mne děje, dovolím si odborářským bossům poslat malý otevřený vzkaz: Vážení čeští odboráři. Řecké odbory s komunisty vybojovali pro lidi hodně. Pro státní úředníky definitivu a převod důchodů v případě jejich smrti na manželku a pak na neprovdané dcery. Dále pro ně vybojovali i 15. a 16. platy ročně, které se nedaní a mimořádné benefity za včasný příchod do práce nebo za předčasný odchod v 50letech do důchodu. Učitelům vybojovali systematizovaná místa, takže je jich více než žáků. A dosáhli, že zákon nařizuje podnikatelům vyplatit odchodné v tolika měsíčních platech, kolik člověk strávil ve firmě. Vybojovaný důchod na 95% platu / asi našich 40 tisíc Kč též přispěl k tomu, že jsou dnes pod „kuratelou Merkozy“. Španělské odbory vybojovali pro nezaměstnané tak velké podpory, že postačují k pohodlnému životu. Když člověk v létě nějaký čas pracuje, tak má další rok opět nárok na bohatou podporu. Důchod vybojovali na úrovni našich 22 000 Kč. Pro tyto výdobytky má Španělsko 40% nezaměstnaných mladých lidí. Italské odbory s levicí dosáhli výdobytků a benefitů skoro na úrovni Řecka – vybojovali důchod 28 500 Kč. Fakt, že tyto „úspěchy“ odborů jsou kontraproduktivní a způsobují nezaměstnanost nad 20% a zadlužení států nad 100% HDP není pro odbory podstatné. České odbory nevybojovaly takové výdobytky a proto máme nízkou nezaměstnanost 9% a zadlužení 42% HDP. Ale když jiné odbory dokázali vybojovat tak obrovské státní dluhy, vy to jistě taky dokážete, hlavně se neptejte, kdo to zaplatí. Termín vaší sobotní demonstrace je dobře vybraný, neboť leží mezi 20.4 a 22.4, kdy se narodili ti, kteří již před Vámi dokázali nejprve zblbnout „ulici“, pak miliony lidí, aby jim poté připravili peklo na zemi. Tuším, že mezi nimi byl jeden zkrachovalý malíř z rakouského Braunau… Takže odboráři, dejte se do boje, svrhněte vládu, která chce stabilizovat finance a snižovat zadlužení. Bude za Vámi stát „ulice“, nebo jak by řekl Marx a Engels, všechen „lumpenproletariát“. Za to, co bude daňové poplatníky stát vaše promenáda spojená se svátečním výletem do Prahy a nájezdy do možných i nemožných nákupních center, by se dala pořídit spousta užitečných věcí, o které, jak říkáte, vás vláda připravuje. Ale to na Václaváku asi říkat nebudete, že? Ve jménu laciného populismu: Kupředu leváááá! Přeji krásnou slunečnou sobotu… Update: Reportáž ze sobotního odborářského mejdanu si můžete přečíst zde. Napsal ji redaktor časopisu Reflex Petr Holec a již její název hovoří za vše: Odboráři v Praze: chlast, rvačky a paralýza země. Sat, 21 Apr 2012 14:17:00 +0200 277 http://zelee.info/index.php?text=276-titanic-lod-ktera-nedoplula-iii V této třetí a závěrečné části článku o lodi Titanic popisuji podrobnosti o příčinách jeho ztroskotání, o zprávě komise, která katastrofu vyšetřovala a skutečnosti typu „co by, kdyby“. Uvedeno je i několik legend a mýtů, spolu se seznamem filmů, které byly na téma Titanic natočeny. Vyšetřování Ještě před tím, než Carpathia se zachráněnými doplula do New Yorku, bylo vzhledem k rozsahu katastrofy, rozhodnuto o vyšetření celé události. Senát Spojených států amerických zahájil vyšetřování následující den poté, 19. dubna 1912 co Carpathia připlula. Vyšetřování vedl senátor William Alden Smith až do 25. května 1912. Během vyšetřování byly zapsány výpovědi všech přeživších a ostatní svědectví s případem související. Teprve po ukončení podání svědectví bylo britským občanům povoleno opustit Spojené státy americké. Mezi tím britský tisk očernil senátora Smitha jako osobu, která z neštěstí chtěla vytlouci politický kapitál. Smith však měl spíše pověst zastánce bezpečnosti, konkrétně na železnici a chtěl prozkoumat vztahy mezi společností Railroad Tycoon a Titanicem, které měly společného majitele: J. P. Morgana. Taktéž na britské straně byla ustanovena vyšetřovací komise British Board of Trade, kterou vedl lord Mersey. Komise pracovala od 2. května 1912 do 3. července 1912. Komise vyslechla přeživší cestující i členy posádky Titanicu, kapitána lodi Carpathia Arthura Rostrona, posádku lodě společnosti Leyland Line Californian a další. Případ SS Californian Případ lodi SS Californian se stal součástí šetření britské vyšetřovací komise. Z podaných svědectví kapitána Stanley Lorda a třetího důstojníka C. V. Grovese vyplývá, že z paluby lodi byly jižním světlem pozorována světla jiné lodě, pravděpodobně osobního parníku. C. V. Groves v 23:10 ukončil službu. Ještě v 23:30 se radista Cyril Evans na palubě parníku Californian snažil Titanic varovat před ledovci, ale ten na jeho varování nereagoval. Z paluby Californianu pozorovali loď, jejíž světla poblikávala a zdálo se, že se otočila zádí k pozorovatelům. Taktéž na rozkaz kapitána S. Lorda byly z Californianu odvysílány zprávy pomocí Morseovy lampy v čase 23:30 a 01:15. Na tyto zprávy však neznámá loď neodpověděla. V zápisu je taktéž uvedeno, že Morseova lampa na Californianu byla viditelná na vzdálenost 4 mil (asi 6 km), takže na Titanicu nemohla být vidět. V 23:30 šel kapitán Lord spát a na palubě zůstal 2. důstojník Herbert Stone. V 01:15 oznámil kapitánovi, že zahlédl světlici a po ní další čtyři. Všechny světlice však měly bílou barvu, takže podle barvy světlic nebylo možno určit loď lodní společnosti, která rakety vystřelila. Kapitán Lord pouze nařídil další sledování neznámé lodě a odvysílání další Morseovy zprávy lampou a šel opět spát. V 01:50 byly z paluby Californianu pozorovány další světlice, důstojník Stone přitom poznamenal, že neznámá loď vypadá podivně, jako nakloněná. V 02:15 se kapitán Lord opět dotázal na neznámou loď a její světlice, opět dostal odpověď, že jsou bílé. Californian se do záchranné akce zapojil teprve v 05:30 kdy radista Cyril Furmstone Evans opět zapnul radiostanici a Californian obdržel rádiový příkaz od generálního ředitele George Stewarta k pomoci Titanicu; teprve tehdy se kapitán Lord dozvěděl o potopení Titanicu. Co se týká již dříve zmíněné neznámé lodi, pozdější vyšetřování britské komise ztotožnilo tuto loď právě s parníkem SS Californian a komise obvinila kapitána Lorda a jeho důstojníky z hrubého pochybení. Kapitán Lord toto odmítal a po celý zbytek života se pokoušel očistit své jméno od rozsudku, který mu zničil kariéru. Odmítal, že by loď, kterou on a jeho důstojníci viděli z můstku, byl Titanic, podle nich se mezi Californianem a Titanicem nacházela třetí loď, kterou viděly obě strany, a která odplula ještě před tím, než se Titanic potopil. I když neexistují přímé důkazy pro jeho obhajobu, je toto pravděpodobnější než závěr vyšetřovací komise. Chybou však zůstává, že kapitán Lord nenechal vzbudit radistu a nepřikázal mu zjistit, co se v okolí děje; toto opomenutí stálo životy mnoho lidí. Parník SS Californian byl nejbližší lodí k potápějícímu se Titanicu, a to ve vzdálenosti 19,5 mil (31,4 km). Bezpečnost a předpisy V průběhu vyšetřování bylo zjištěno, že mnoho bezpečnostních předpisů bylo již zastaralých a nevyhovujících; to vedlo k aktualizaci předpisů podle nových potřeb. Jednalo se o řadu inovovaných a nových bezpečnostních předpisů pro záoceánské lodě, které ukládaly vylepšení vodotěsných přepážek v trupu a jejich konstrukci, technickou změnu pro nástup a výstup cestujících, nové požadavky na záchranné čluny, lepší provedení a funkčnost záchranných vest, pořádání cvičení k opuštění lodi, lepší předávání zpráv a informací, radiokomunikační zákony a další. Vyšetřovatelé také zjistili, že na Titanicu byly kapacitně odpovídající záchranné čluny pouze pro cestující první třídy, nikoliv pro nižší třídy. Při vyšetřování se také zjistilo, že cestjící třetí třídy ani nevěděli, kde se na palubě Titanicu záchranné čluny nacházejí a ani nevěděli, jak se dostat na horní, člunovou palubu. Imigrační zákony Spojených států amerických taktéž v té době nařizovaly, že cestující třetí třídy mají být odděleni od ostatních cestujících, toto pak vedlo ke ztíženému přístupu z třetí třídy na horní paluby. Možné příčiny katastrofy Je evidentní, že hlavní příčinou ztroskotání Titanicu byla kolize s ledovcem, který způsobil trhlinu pod čarou ponoru procházející přes několik vodotěsných komor v přední části na pravoboku. Tento fakt je ale důsledkem předcházejících událostí i konstrukce Titanicu samotného. K potopení Titanicu mohla značnou mírou přispět i nezvyklá konstelace Měsíce a Slunce vůči Zemi, která vytvořila silný příliv, umožňující průnik statisticky výrazně nadprůměrného množství velkých ledovců do Atlantického oceánu. Konstrukce a metalurgie První úvahy o trhlině způsobené ledovcem byly takové, že ledovec doslova prořízl trup lodi. Podle sonarových výzkumů vraku, provedených později, bylo zjištěno, že kolize mezi ledovcem a trupem způsobila „pouze“ deformaci lodních plátů trupu. Tyto ocelové pláty měly tloušťku 1 až 1 palce, tj. 2,5 až 3,8 cm. Podrobnou analýzu malých kousků oceli z trupu Titanicu bylo zjištěno, že byla použita uhlíková ocel, která ztrácí houževnatost a zkřehne ve studené nebo ledové vodě, tedy ztrácí pružnost a je náchylná k protržení. Chemickou analýzou bylo zjištěno, že ocel měla vysoký obsah fosforu (4×) a síry (2×) ve srovnání s moderní ocelí a poměr manganu a síry byl 6,8:1, kdy u moderních ocelí je tento poměr větší než 200:1. Souhrn těchto poměrů, jako je vysoký obsah fosforu napomáhá vzniku lomu, síra tvoří zrna sulfidu železnatého, které usnadňují šíření trhlin, a nedostatek manganu snižuje tvárnost oceli. I přes toto byla použitá ocel nejkvalitnější, jaká byla v době stavby k dispozici i při použití v nízkých teplotách. Chování oceli při namáhání taktéž ovlivňuje směr, jakým je válcována, tedy jakým směrem je vytvořena struktura, směr zrn, oceli při výrobě a jakým směrem působí síly při zatížení. Ocelové pláty pro Titanic byl dodány firmou David Colville & Sons z oceláren Dalzell Steel and Iron Works v Motherwellu nedaleko Glasgowa, což vysvětlilo vysoký obsah fosforu a síry. Poslední analýzy šesti malých částí trupu při pokojové teplotě a při teplotě 0 °C (32 °F) ale ukazují, že použitá ocel nebyla křehká, a to i při teplotě kolem 0 °C. Dřívější testy byly totiž prováděny se simulovaným nárazem, ale simulované „pomalé prohýbání“ více odpovídá skutečnému průběhu deformace při nárazu na ledovec. Dalším faktorem ovlivňujícím rozsah trhliny byly nýty, držící trup pohromadě. Některé nýty však byly křehčí, než se předpokládalo. Použité nýty byly osazovány na trup pomocí nýtovacího stroje, ale ten nebylo možno použít v malých prostorách jako je příď a záď lodi. Zde se používalo ruční nýtování. Z několika milionů nýtů držících Titanic pohromadě bylo vyloveno čtyřicet osm; šest z nich bylo identifikováno jako nýty z trupu. Později Američané s pomocí experimentů s nýty vyrobenými co nejpřesněji podle nýtů na Titanicu zjistili, že nýty obsahovaly velkou koncentraci strusky, která způsobila jejich větší křehkost. Proto při nárazu Titanicu na ledovec, kdy byl podle výpočtů na každý nýt vyvinut tlak asi 6 350 kg, nýty praskaly, a to zřejmě již při tlaku 4 530 kg, i když měly vydržet až dvojnásobek. V archivech bylo později zjištěno, že pro kování nýtů bylo nakoupeno železo č. 3 „best“ (nejlepší), s pevností v tahu cca 73 % pevnosti oceli, ale správně mělo být nakoupeno železo č. 4 „best-best“ s pevností v tahu 80 % pevnosti oceli. I přes nevhodné nýty na přídi, největší škody utrpěly prostory s kotelnami 5 a 6, kde byly použity ocelové nýty. Kormidlo a možnost manévrování Kormidlo „Titanicu“ mělo pro svoji rozměrovou velikost zdánlivě dostačující plochu pro ovládání směru plavby a manévrování. Dnes je zřejmé, že pro takto velkou loď bylo kormidlo poddimenzované. Při návrhu nebyly provedeny žádné výpočty nebo pokusy s modelem v malém měřítku, které by ověřily ovladatelnost lodě dlouhé 269,10 metrů v případě nouzového manévrování, doslova se jednalo o Achillovu patu Titanicu. Reálně, při návrhu kormidla byl neuváženě použit model, kdy použití vysokého kormidla je účelné pro lodě s běžnou (v té době) rychlostí plavby, kdy kratší kormidlo je výhodnější při manévrování při malých rychlostech. Při porovnání velikosti kormidla podle dnešních předpisů, kdy je požadováno, aby kormidlo mělo velikost 1,5 % až 5 % z profilu lodi pod vodou, byl tento poměr u Titanicu 1,9 %, tedy blíže k dolní mezi. Toto uspořádání je však výhodnější pro lepší laminární proudění vody. Během první světové války byl Olympic, stejně jako většina významných lodí, vybaven stejným polooválným kormidlem jako Titanic, aby mohly tyto lodě dosáhnout vyšší rychlosti a uniknout ponorkám. K tragédii částečně přispěla i konstrukce pohonu lodních šroubů, kde měl Titanic dva postranní šrouby s možností reverzace chodu, poháněné parními stroji, ale prostřední šroub byl poháněný parní turbínou bez možnosti reverzace. Podle 4. důstojníka Josepha Boxhalla, který přišel na můstek po srážce, první důstojník Murdoch sice vydal strojovně povel „zpětný chod“, aby odvrátil srážku s ledovcem, ale protože střední šroub byl poháněný turbínou, nemohla být tato reverzována na zpětný chod, a tak byla zastavena. Z dobových fotografií je patrné, že střední šroub je umístěn v ose kormidla a při zastavení chodu šroubu došlo i k podstatnému snížení obtékání kormidla proudící vodou, které je potřeba pro vyvození síly otáčející loď. Pokud by Murdoch vydal pouze povel „docela vpravo“, tedy bez rozkazu „zpětný chod“, mohl se Titanic ještě ledovci vyhnout. Zachráněný strojník Frederick Scott ale při výpovědi uvedl, že všechny čtyři sady telegrafů se změnily na „STOP“, ale až po kolizi s ledovcem. Vyhýbací manévr Vlastní vyhýbací manévr řídil první důstojník Titanicu William M. Murdoch. Pro zjištění průběhu vyhýbacího manévru byly později prováděny výpočty a zkoušky se sesterskou lodí Olympic. Například bylo zjištěno, že pro vykonání rozkazu „zpětný“ chod je potřeba 20 vteřin. Tento povel nebyl ani v průběhu plavby předtím vydán, přitom je nutno brát v úvahu i to, že strojníci vykonávali i další činnosti, potřebné k chodu lodních strojů. I pokud by k předání rozkazu bylo potřeba pouze 10 vteřin, není technicky možné, aby došlo ke včasnému zastavení strojů, provedení reverzace chodu a vyvinutí zpětného tahu lodních šroubů před srážkou. O tom, že ke zpětnému chodu před srážkou nedošlo, hovoří tři fakty: Při zpětném chodu strojů by došlo k silným vibracím, pociťovatelné na celé lodi, nikoliv pouze vibrace na přídi, způsobené nárazem na ledovec. Podle svědectví lodního strojníka Fredericka Scotta přišel povel telegrafem k zastavení až po nárazu. Hlavní topič Frederick Barrett potvrdil, že i v kotelně telegrafy indikovaly stejný povel. V úvahách o možném odvrácení kolize se hovořilo i o tom, že mohl Murdoch srážce předejít tím, že by vydal povel ke zpětnému chodu pouze pro levý lodní šroub. Ani tento povel by však nevedl k odvrácení katastrofy, protože pro reverzaci chodu je potřeba delší čas, než který zbýval do nárazu. Britská vyšetřovací komise zjistila, že Titanic byl vůči ledovci natočen vlevo, v úhlu 22,5°. Na základě pokusů, prováděných se sesterskou lodí Olympic bylo zjištěno, že při plné rychlosti, plnému vychýlení kormidla a době k nárazu 37 vteřin, odpovídala vzdálenost od ledovce v okamžiku zpozorování přibližně 410 metrů. Kdyby se Titanic při vyhýbacím manévru natočil více doleva, došlo by ke střetu s ledovcem po celé délce trupu na pravoboku v důsledku jiné trajektorie zádi, která je delší a liší se od trajektorie přídě. Po rozkazu „docela vpravo“, vydaném Murdochem, musí přijít ve vhodný okamžik rozkaz „docela vlevo“, v tomto případě zádí pryč od ledovce. Murdoch sice použil učebnicový model vyhýbacího manévru, ale problém u Titanicu byl v tom, že při dané rychlosti měl příliš velký poloměr otáčení. I zde se objevila řada hlasů, které tento manévr kritizovali, podle nich měl Murdoch zastavit stroje a dát pouze zpětný chod. Titanic by pak do ledovce narazil přídí. Při přímém nárazu přídí na ledovec by škoda byla sice větší, a došlo by poškození přibližně 30 stop trupu od hrany přídě a byly by poškozeny nanejvýše 3 vodotěsné komory. Zároveň by pravděpodobně přišli o život i členové posádky, kteří měli své kajuty na přídi. Tato kritika však nebere v úvahu, že Murdoch neměl k dispozici přesnou vzdálenost mezi Titanicem a ledovcem, aby si mohl odvodit, že se srážce nevyhne, a ani nezohledňuje morální odpovědnost za usmrcení členů posádky při přímém střetu s ledovcem. Vodotěsné přepážky Kritika zpochybnila i uzavření vodotěsných přepážek, čímž se rychle změnil náklon vlivem extrémního zatížení přídě, a Titanic se údajně mohl potápět pomaleji. Na druhou stranu, Murdoch nemohl znát rozsah poškození a tím i rychlost zaplavování podpalubí a podle standardního postupu při kolizi uzavřel přepážky, protože pozdější uzavření by mohlo být opravdu již pozdní. Žádný konstruktér lodí by nepředpokládal opačný postup. Když byla tato varianta později zkoumána počítačovou simulací na modelu lodi, výsledkem bylo zjištění, že by se Titanic potopil dokonce o 40 minut dříve. Zabránění zavření přepážek ani nebylo technicky možné, protože při dosažení kritické hladiny vody uvnitř lodě se aktivovalo jejich automatické uzavírání. Rychlost plavby V závěru britské vyšetřovací komise je uvedeno, že „rozsah ztrát po kolizi s ledovcem ovlivnila i nadprůměrná rychlost lodi“. Podle záznamů plul Titanic v době srážky normální rychlostí kolem 21 uzlů (39 km/h), což bylo o něco méně, než je jeho maximální rychlost 23 uzlů (43 km/h). Tato rychlost nebyla sice obvyklá, ale přesto nebyla nijak výjimečná ani v oblastech, kde je možno očekávat výskyt ledovců. Také se předpokládalo, že ledovec bude dostatečně velký, aby jej bylo možno zahlédnou v dostatečném předstihu a provést úhybný manévr. J. Bruce Ismayovi a kapitánu Smithovi bylo potom dáváno za vinu, že jeden z nich přikázal plavbu takovou rychlostí. Je to sporný bod příčiny katastrofy, ale je často zmiňován a zdůrazňován, například ve stejnojmenném Cameronově filmu z roku 1997. Vrak lodi Po rozlomení trupu se každá část potápěla odlišně. Přední část poměrně měkce dosedla na dno, zadní část klesala ke dnu daleko rychleji, i vlivem imploze stlačeného vzduchu ve vodotěsných komorách na zádi. Zadní část se zaryla hluboko do bahna. Krátce po potopení lodi se objevily první snahy o nalezení lodi a vyzvednutí jejího trupu. Hloubka v dané oblasti se ale pohybuje okolo 4 kilometrů (12 000 stop), takže tyto plány nebyly vzhledem k tehdejší technice realizovatelné. První vážný pokus o nalezení vraku Titanicu podnikl texaský naftař a multimilionář Jack Grimm v červenci 1980, neuspěl však ani tehdy a ani v žádném ze dvou dalších pokusů. Následoval jej Robert D. Ballard, jehož expedice objevila první trosky 1. září 1985. Nejzajímavější z nich představoval lodní kotel na souřadnicích 41°4332 s. š., 49°5649 z. d. O den později byla nalezena přední část trupu (prokázalo se tak, že měla pravdu ta svědectví, která byla vyšetřovací komisí odmítnuta a která tvrdila, že trup lodi se krátce před potopením rozlomil na dvě části) na pozici 41°4357 s. š., 49°5654 z. d. Ještě později byla nalezena i záď ležící 600 stop od přídě na souřadnicích 41°4335 s. š., 49°5654 z. d. Za místo potopení Titanicu je možno brát polohu nalezeného kotle, u něhož je pravděpodobné, že se uvolnil při rozlomení Titanicu a klesal přímo ke dnu. Jelikož příď je zabořena v bahně, nebylo možno prozkoumat celou trhlinu. Od třetí přepážky dál, kde byla inkriminovaná část trupu přístupná, bylo zaznamenáno rozsáhlé poškození zjevně související s nárazem na kru. Nešlo o celistvou trhlinu, ale o vyrvané nýty a rozestoupení a zprohýbání ocelových plátů tvořících trup. Experti došli k názoru, že vrak nelze vyzvednout, protože je příliš poškozen korozí a při zvedání by se nutně rozpadl na kusy. Podle výzkumů z roku 2010 přispívají k rozpadu vraku významně i nově objevené bakterie Halmonas Titanicae. Později byl vrak navštíven ještě několikrát, v roce 1987 z něj francouzská výprava vyzvedla několik set předmětů, což se setkalo s hlubokým nesouhlasem zejména americké a britské veřejnosti, stále žijících účastníků katastrofy a příbuzných obětí. Francouzská expedice byla označena za vykradače hrobů a byly vzneseny požadavky, aby se Titanicu dostalo oficiálního prohlášení za hrob a památník neštěstí. K tomu ale nedošlo, neboť leží v mezinárodních vodách a nemá majitele. Jediným oficiálním držitelem práv na vyzvedávání artefaktů z Titanicu je společnost RMSTitanic, inc., jejíž pracovníci se k vraku potápějí a zkoumají, jak se vrak od předešlých let změnil. Kongres Spojených států amerických v roce 1987 schválil zákon, který zakazuje prodej a vystavování předmětů vyzvednutých z Titanicu na území USA a vyzval k respektování vraku jako mezinárodního památníku a hrobu 1 517 obětí. Titanic leží v hloubce 13 000 stop na mírně se svažujícím dně alpského typu s výhledem na malý kaňon opodál. Jeho příď směřuje k severu a loď sedí vzpřímeně na dně. Není tam žádné světlo, které by proniklo tak hluboko a je zde pouze nepatrný život. Je to tiché a klidné místo vhodné odpočinku památky největšího námořního neštěstí. Ať to tak navždy zůstane a Bůh požehná těmto duším. (Dr. Robert Ballard, 9. září 1985) Legendy a mýty Jako každá velká tragédie, které se dostane pozornosti a publicity, tak i ztroskotání Titanicu přitáhlo k sobě velkou pozornost, zejména, objeví-li se dříve napsaná kniha nebo povídka, v jejímž obsahu je popsáno ztroskotání podobné lodi, lze vysledovat mystické souvislosti mezi událostmi a podobně… V 1898 vydal Morgan Robertson, bývalý námořník, povídku v nakladatelství M.F.Mansfield, kde je popisováno ztroskotání lodi Titan podobných rozměrů, parametrů, konstrukce i osudu jako pozdější Titanic. Vše se zde podivuhodně shoduje. I když se spojení Titanic – „nepotopitelný“ po katastrofě objevovalo téměř neustále, a přežívá i dodnes, není pravdou, že by byl takto označován společností White Star Line, ani loděnicí Harland and Wolff před jeho první plavbou. U často zmiňovaného lodním orchestru je sporné, hrál-li až do poslední chvíle na člunové palubě a hrál-li v průběhu katastrofy vůbec, případně jaké hrál skladby, i když věta jednoho z hudebníků „Pánové, bylo mi ctí s vámi dnes hrát“ ve filmu z roku 1997 je působivá. Irští katoličtí dělníci si s hrůzou šeptali o údajném sériovém čísle Titanicu 3909 04 (Titanic měl ve skutečnosti sériové číslo 401). Při pohledu z paluby pak zrcadlově odražené číslo od vody vypadá jako nápis „no pope“, volně přeloženo „papež neexistuje“. Číslo 3909 04 si vymysleli protestantští dělníci loděnice, aby postrašili katolické dělníky. Omylem je i údajně první vysílání signálu „SOS“ právě z paluby potápějícího Titanicu, kterému okolní lodě nerozuměly. Volání „SOS“ (v Morseově abecedě · · ·  – – – · · ·) bylo mezinárodně používáno již od roku 1908, i když se souběžně používalo i starší volání „CQD“ (v Morseově abecedě – · – ·  – – · –  – · ·). S Titanicem je spojováno i prokletí pro údajnou přepravu starodávné mumie. Podle některých teorií se spekuluje i o tom, že se mohlo jednat i o pojistný podvod, kdy nebyl potopen Titanic ale Olympic. Filmy První filmové zpracování katastrofy v podobě němého filmu Saved from the Titanic (Zachráněná z Titanicu, 1912) se objevilo již několik měsíců po katastrofě. V jedné z hlavních rolí se objevila herečka Dorothy Gibsonová, která katastrofu přežila ve člunu 7 a byla i autorkou scénáře. Film měl premiéru 14.5.1912. Následovaly další filmy: Atlantik (1929) Titanic (1943) Titanic (1953, Oscar za scénář) Zkáza Titanicu (1958, A Night to Remember – vydaný i v Česku na DVD, vysílaný v TV) S. O. S. Titanic (1979) Vyzvednutí Titanicu (1980) Titanica (94minutový dokument se záběry z vraku) Titanic (1996) Titanic (1997, velkofilm režiséra Jamese Camerona, 11 Oscarů, nyní nově i v 3D verzi) Výročí U příležitosti vzpomínky na 100 výročí tragédie ztroskotání Titanicu pořádá britská plavební společnost Titanic Memorial Cruises s výletní lodí MS Balmoral vzpomínkovou plavbu přesně na den, kdy Titanic ztroskotal. Nebude se jednat pouze o plavbu jako takovou, ale v průběhu plavby jsou plánovány přednášky historiků, telegrafické spojení s mysem Race v Newfoundlandu, který zachytil SOS, stejné menu a další. Cestující této plavby se pravděpodobně i obléknou do dobových šatů. Mezi četnými hosty by měli být i příbuzní tehdejších pasažérů, například vnuk stevarda z první třídy Alexander Littlejohn. Palubní lístky na tuto plavbu, v hodnotě 5 995 liber/kus (asi 180 000 Kč), jsou již vyprodány a pořádající společnost se rozhodla k vypravení další lodě, která popluje opačným směrem z New Yorku do anglického Southamptonu. V létě 2012 má být podniknuta i ponorková výprava k vraku Titanicu, cena však bude nekolikanásobně vyšší, a to 50 000 USD (asi 1,2 milionu Kč). Zdroje: Miloš Hubáček – Titanic, Wikipedia, Titanic World, Česká filmová databáze Thu, 12 Apr 2012 09:54:00 +0200 276 http://zelee.info/index.php?text=275-titanic-lod-ktera-nedoplula-ii Ve druhé části mého článku o slavném Titanicu se laskavý čtenář dozví, jak probíhala jeho plavba Atlantikem až do osudné srážky s ledovcem přibližně 400 mil od kanadského New Foundlandu. Přes Atlantik Ještě odpoledne 11. dubna plul Titanic poblíž pobřeží Irska, a až k večeru, kdy na jihozápadě proplul kolem Fastnet Rocku, se definitivně dostal do vod Atlantického oceánu. Pátek 12. dubna Plavba probíhala bez komplikací, cestující 1. a 2. třídy si dopřávali komfortu poskytnutého lodní společností a jimi zaplaceného. Ale i o cestující 3. třídy bylo velmi dobře postaráno. To, co cestující nevěděli a co bylo hlavně určeno pro kapitána a důstojníky Titanicu, byly zprávy o ledovém poli před nimi. Tyto zprávy přicházely rádiodepešemi, konkrétně z parníku Touraine. Informace o výskytu ledu byly zaznamenány na mapě, důstojníci se ale shodli, že neleží v plánované trase plavby. Od poledne 11. dubna do poledne 12. dubna urazil Titanic 386 mil. Sobota 13. dubna Plavba probíhala stejně poklidně jako předešlého dne. Od poledne 12. dubna do poledne 13. dubna urazil Titanic 519 mil. Neděle 14. dubna Počasí bylo stále dobré, v dopoledních hodinách sloužil kapitán E. J. Smith bohoslužbu v jídelně a poté byla jídelna opět připravena ke stolování. Podle zaznamenávaných rychlostních údajů se rychlost Titanicu stále zvyšovala a k poledni 14. dubna urazil dalších 546 mil. Generální ředitel J. Bruce Ismaye a kapitán E. J. Smith sice v prvních dnech po vyplutí předpokládali vyšší rychlost, přesto kapitán při zachování dobrého počasí předpokládal, že dosáhne rekordního času plavby do New Yorku. Ačkoliv se zapálení pod dalšími kotli, ke zvýšení rychlosti, plánovalo až na 15. nebo 16. dubna, bylo pod kotli zapáleno již 14. dubna a Titanic již plul rychlostí 21 uzlů. Již v průběhu dopoledne přicházely další radiodepeše – „marconigramy“ se znepokojujícími informacemi o výskytu ledového pole. 9:00, zpráva lodi Caronia: ledové pole v oblasti 42°0 s. š., 49°0 z. d. až 42°0 s. š., 51°0 z. d., 11:40 potvrzuje parník Noordam předchozí zprávu, v 13:42 byla přijata zpráva parníku Baltic: Mírný, proměnlivý vítr, jasné a dobré počasí a předal zprávu řecké lodi Athenai: ledové pole v oblasti 41°51 s. š., 49°0 z. d., v 13:45 zpráva německého parníku Amerika: setkání se s dvěma velkými ledovci na pozici 41°27 s. š., 50°8 z. d.[4] V tuto dobu plul Titanic rychlostí přibližně 22 uzlů a blížil se k mělčinám v kurzu 242°, kde měl změnit kurz na 265°, New York. Asi 200 mil severně od této trasy se nacházela ledová pole, na která upozornila loď Caronia.[51] Tyto informace ukazovaly, že se ledová pole vyskytují neobvykle jižněji, než se očekávalo. Velení Titanicu mělo dostatek informací o výskytu ledovců, ale se zprávami nebylo účelně nakládáno. Například zprávu z parníku Baltic, který taktéž patřil společnosti White Star Line, kapitán Smith potvrdil, ale ponechal si ji u sebe a po obědě ji předal J. B. Ismayovi, řediteli společnosti. Ten si ji sice přečetl, ale ponechal taktéž u sebe a odpoledne ji ukázal některým cestujícím. Poté na ni zapomněl. Zpráva se tak nedostala na kapitánský můstek k velícímu důstojníkovi. U zprávy z parníku Amerika není taktéž zcela zřejmé, byla-li doručena až na kapitánský můstek. Zpráva byla totiž zachycena na radiostanici, která byla určena pro „občanský provoz“, tedy na vlnách, které nebyly určeny pro námořní provoz. Před večerním střídáním služeb, v 17:50 změnil Titanic kurz na 289°. V šest hodin večer proběhlo střídání důstojníků na můstku. Do služby nastoupil 2. důstojník Lightoller, důstojníci H. G. Lowe a H. J. Pitman, ke kormidlu nastoupil 2. kormidelník Robert Hitchens. V tuto dobu plul Titanic v kurzu 289° a kurz měl udržovat i nadále. Při střídání služeb nastoupili do pozorovacího koše na předním stožáru Jewell a Symons. 5. důstojník Lowe se po nástupu do služby stavil v mapově, kde zahlédl lístek s poznámkou „led“ se udanými souřadnicemi. Provedl výpočet, ze kterého mu vyšlo, že k místu setkání s ledem dojde až po ukončení jeho služby a dále se o toto nezajímal. Kolem sedmé hodiny přišel na můstek 1. důstojník Murdoch a vystřídal Lightollera, který odešel na večeři. Murdoch si byl vědom toho, že se blíží k ledovému poli. Pro zlepšení pozorování požádal námořníka Samuela Hemminga, aby uzavřel všechny otvory, kterými na přední palubu pronikalo světlo. V 19:30 byla zachycena zpráva parníku Californian a parníku Antillian: tři velké ledovce na pozici 42°3 s. š., 49°9 z. Kolem osmé hodiny večer proběhlo další střídání a na místa mladších důstojníků nastoupili Boxhall a Moody, byly vystřídány hlídky ve vraním hnízdě a taktéž kormidelník Robert Hitchens. Na můstku zůstal důstojník Lightoller, kterému končila služba až ve 22:00. Moody byl Lightollerem požádán, aby podle posledních údajů provedl přepočet vzájemné polohy lodě a oblasti ledovců. Podle výsledku mělo k setkání dojít až před jedenáctou hodinou. Kolem 21:00 hovořil kapitán Smith s 2. důstojníkem Lightollerem o vývoji počasí, snížení teploty nad oceánem a o pravděpodobném setkání s plovoucím ledem. Vzhledem k tomu, že nevál vítr, byla hladina oceánu klidná. V případě vln na hladině by se tyto tříštily o ledovec a vzniklá pěna by byla lépe pozorovatelná, stejně tak tmavý ledovec na ní. V 21:40 byla přijata další zpráva o výskytu ledu z parníku Mesaba: led v oblasti 41°25 s. š., 49°30 z. d. až 42°25 s. š., 49°30 z. d., velké kusy ledu a značný počet velkých ledových hor, ledová pole. V 22:15 se parník Californian dostal do ledového pole, 22:30 přišla zpráva z parníku Rappahannock: „propluli jsme ledovým polem a mezi několika ledovými horami“. Kolem 23:00 zpozoroval kapitán parníku Californian na obzoru světlo, jeho 3. důstojník se později domníval, že se jednalo o světla osobního parníku. V 23:30 se radista Cyril Evans na palubě parníku Californian snažil varovat Titanic před ledovými poli. Radista Titanicu jej však přerušil a v 23:35 Evans ukončil vysílání a unaven šel spát. Titanic pluje stále rychlostí kolem 21–22 uzlů směrem k ledovému poli. Ledovec Pár minut po varování od Californianu hlídka v předním vraním hnízdě (ve složení Reginald Robinson Lee a Frederick Fleet) zpozorovala mlžný opar vpředu, před přídí (známka blízkosti ledovce, mlha navíc snižuje dohlednost). Fleet posléze rozeznal ledovou masu před nimi a v 23:39 třemi údery zvonce signalizoval „Předmět před lodí“. Zároveň pomocí telefonu předal 6. důstojníkovi J. P. Moodymu na můstek hlášení „Led přímo před námi“. Zvuk zvonce vyburcoval 1. důstojníka Murdocha, který přiběhl na můstek. Murdoch po vyslechnutí zprávy okamžitě přikázal strojovně „STOP“ a kormidelníkovi Robertu Hichensovi velel „Docela vpravo“, což v lodní terminologii roku 1912 znamená záď doprava, příď doleva. Sled vydaných povelů však byl pro Titanic tragický. Moody potvrdil provedení Mudrochova rozkazu „Docela vpravo“. Následně Murdoch vydal povel strojovně „Plný zpětný chod“ a ke kormidlu „Docela vlevo“. To způsobilo přesný opak toho, co Murdoch chtěl, aby loď udělala… Srážka Od hlášení z vraního hnízda do kolize s ledovcem uplynulo 37 vteřin. Titanic měl velkou hmotnost a tedy i velkou setrvačnost, malé kormidlo, ledovec byl zpozorován pozdě a 1. důstojník nevydal úplně správné povely. To mělo za následek, že se Titanic velmi pomalu začal odklánět od svého původního kurzu, přídí doleva. Změna kurzu nestačila k tomu, aby se Titanic ledovci vyhnul. Titanic narazil do ledovce pravým bokem hned za přídí. K nárazu došlo v okamžiku, kdy důstojník vydal povel ke zpětnému chodu strojů a vzápětí uzavřel vodotěsné přepážky. I když posádka a cestující nepocítili přímý náraz, ale pouze chvění lodi v průběhu 10 vteřin, vznikla trhlina pod čarou ponoru, ale nad úrovní dvojitého dna, v délce 90 metrů, která zasahovala až do vodotěsné komory č. 6, zásobníku uhlí pro pátou kotelnu. Trhlina se táhla přibližně ve výšce 3 metrů nad kýlem. Nebýt její délky, nic strašného by se pravděpodobně nestalo. Měla celkovou plochu jen pouhé 4 čtvereční metry… I když na horních palubách nevypadal náraz nijak dramaticky, v podpalubí tomu bylo jinak. Na palubě D, která sloužila jako ubytovací prostory topičů, byl náraz cítit velmi silně. Topič John Thompson později uvedl, že nárazem někteří vypadli z lůžek. Hlavní topič William Small všem přikázal „dolů“ (do kotelny), ale toto již nebylo možné, protože prostory pod průlezy již zaplavovala voda. Ihned po nárazu přišel kapitán Smith na můstek, aby zjistil, co se stalo. Ještě předtím uzavřel 1. důstojník vodotěsné dveře v přepážkách jednotlivých komor. Komory však byly vodotěsné pouze mezi sebou, ale shora, směrem k palubám, tomu tak nebylo. Plnící se přední komory zatěžovaly trup lodi tak, že ten začal klesat přídí pod hladinu a voda se postupně začala přelévat do dalších komor přes horní hranu. Pondělí 15. dubna Prohlídka poškozené přídě přinesla zjištění, že Titanic nelze udržet na hladině ani při odčerpávání vody balastními čerpadly. Šéfkonstruktér Andrews odhadoval, že se loď udrží na hladině přibližně jednu až jednu a půl hodiny a že čerpadla mohou přidat jen pár minut před potopením. Výkon čerpadel sice dovoloval přečerpání 1 700 tun vody za hodinu, ale v průběhu 10 minut po nárazu dosahovala úroveň zatopení přídě až 14 metrů v 5 předních oddílech a hladina rychle stoupala. Toto množství vody již nemohla čerpadla pojmout. Záchranné čluny Kolem půlnoci, cca 20 minut po srážce již pronikla voda do obytných prostor 3. třídy. Kapitán s Andrewsem se shodli na tom, že by mohla vzniknout panika, protože počet míst v záchranných člunech nebyl dostačující. Všichni cestující i posádka dostali záchranné vesty. Vzhledem k chladnému počasí a ledové vodě severního Atlantiku mohli cestující přežít pouze 5–10 minut, odolnější jedinci i minut 20. Pět minut po půlnoci vydává kapitán rozkaz k přípravě záchranných člunů, v 00:10 bylo provedeno vyklonění člunů a v 00:25 rozkaz k opuštění lodi, podle lodních zvyklostí „ženy a děti první“. V 00:30 se první čluny začaly plnit dětmi a ženami, v 00:45 dosedl na hladinu první záchranný člun číslo 7 na pravoboku, kde řídili nástup důstojníci Lowe a Pitman, s kapacitou 65 osob, avšak naplněný pouze 28 cestujícími. Na levoboku nastupování do člunů řídil 2. důstojník C. H. Lightoller, který podle rozkazu ženy a děti první raději spustil člun neúplně obsazený, než aby dovolil nastoupit mužům, i v případě, že další ženy ani děti právě nečekaly na nastoupení. Záchranný člun č. 6 a 5 na levoboku byly spuštěny o deset minut později. Člun č. 1 na pravoboku byl pátým spuštěným, pouze s 12 cestujícími. Naopak, člun č. 11 byl přeplněn 70 cestujícími. Skládací člun D byl posledním spuštěným člunem. Spouštění člunů se na Titanicu neobešlo bez potíží: nebylo posádkou nacvičeno a ani cestující, pod vlivem stále svítících světel na palubě, nechtěli nastupovat do člunů a ponořit se do tmy nad oceánem a taktéž se některé manželské páry nechtěly rozdělit. Nastupování ztěžovala i nevhodná organizace záchranných prací, i když stevardi John Edward Hart a William Denton Cox úspěšně vedl skupiny cestujících z třetí třídy do záchranných člunů. Z různých důvodů se nepodařilo spustit skládací čluny A a B. Z Titanicu se ve člunech zachránilo 706 cestujících a členů posádky. Poslední dva záchranné čluny již nebyly použitelné, skládací člun B byl dnem vzhůru, další částečně zaplavený poté, co bylo plátno bočnic protrženo pádem ze střechy kajut důstojníků. Radisté Mezi tím, v 00:15, začali radisté Jack Phillips a Harold Bride vysílat mezinárodní nouzový signál „CQD“, který postupně zachytilo několik lodí jako Mount Temple společnosti Canadian Pacific, Frankfurt společnosti Norddeutscher Lloyd, Virginian společnosti Allan Line, sesterská loď Olympic, ruský parník Birma i japonská loď Ypiranga. Vedle tradičních znaků CQD vysílal Jack Phillips i nový signál „SOS“ – na upozornění druhého radisty, že tento signál byl již dříve u White Star Line použit v roce 1909 při ztroskotání lodě SS Florida. Jako první toto volání zachytil radista Cottam na parníku Carpathia v témže čase, kdy bylo odvysíláno. Ihned informoval kapitána Arthura Rostrona o nouzovém vysílání a ten okamžitě nařídil změnu kurzu. Carpathia byla nejbližší lodí, která mohla přispěchat na pomoc. Vzdálenost 58 mil (93 km) nemohla však překonat dříve, než za 4 hodiny. V 00:26 vysílali radisté opravenou polohu Titanicu a žádali o pomoc parník Frankfurt. Sdělili mu, že se Titanic potápí. Lodě v dosahu odpověděly, že připlují na pomoc, ale žádná nebyla tak blízko, aby dosáhla Titanicu dříve, než se potopil. Jediným suchozemským místem, které zachytilo nouzové volání z Titanicu, byla radiová stanice Cape Race na Newfoundlandu. Ačkoliv na některých lodích pochopili závažnost situace okamžitě, na jiných ještě v 01:30, tedy 90 minut po prvním vysílání CQD, neměli o situaci reálný obraz. Z Olympicu, sesterské lodi, se tázali, pluje-li Titanic jižním směrem a z parníku Frankfurt stále žádali o více informací. V 02:05 kapitán Smith osobně navštívil radisty, aby jim oznámil, že již udělali vše, co mohli, a nařídil jim opustit kabinu a pokusit se o záchranu. Totéž zopakoval svým důstojníkům a všem členům posádky, které potkal. V ten moment zbývalo Titanicu do potopení už jen 15 minut… Titanic jde ke dnu Přibližně 130 minut po nárazu se začala voda přelévat ze šesté do sedmé komory. Kolem 02:10 se začala zvedat z vody záď a začaly se vynořovat lodní šrouby. V 02:17 dosáhla hladina lodní paluby a krátce poté se zhroutil přední komín, když popraskala jeho kotvící lana. Komín pádem rozdrtil několik lidí na palubě a i ve vodě. Na palubě se lidé snažili dostat na záď Titanicu nebo skákali přes palubu v naději, že se ještě dostanou do některého záchranného člunu na hladině. Se zvyšujícím se náklonem začaly padat nezajištěné předměty na palubě i ve vnitřku lodi. S dalším zaplavováním podpalubí došlo k zaplavení posledních kotelen a tím byly vyřazeny i generátory pro výrobu elektrické energie – Titanic se ponořil do tmy. Krátce poté se trup Titanicu rozlomil za polovinou délky trupu. Přední část šla okamžitě pod hladinu. Zadní část se po odlehčení na chvíli narovnala, ale jak se roztrženým trupem drala voda dovnitř, po chvíli se počala potápět a ve svislé poloze se ponořila. 15. dubna 1912 ve 02:20 zmizel Titanic pod hladinou. Po potopení Titanicu se pouze dva z 20 člunů vrátily na místo potopení a hledaly přeživší. Záchranný člun číslo 4 byl poměrně blízko a vyzvedl pět lidí; dva z nich později zemřeli. Asi o hodinu později se vrátil ještě záchranný člun číslo 14 a zachránil čtyři osoby, z nichž jeden později zemřel. Někteří lidé skočili z paluby a pak se snažili dostat do člunů. Některým se to povedlo, někteří byli odmítáni v obavě, že by mohlo dojít k přeplnění člunu a jeho převrácení. Posádky člunů se snažily odplout co nejdále od místa potopení z obavy ze sacího efektu; jak se později ukázalo, tento efekt byl velmi malý. Neznámá loď Poblíž Titanicu byla spatřena loď, asi ve vzdálenosti 5 mil, která stála přes noc v ledovém poli. Tato loď představuje dodnes záhadu. Z paluby Titanicu bylo vidět loď, kterou nemohli identifikovat. Mohlo se jednat o parník Californian ale i o norskou loď Samson. Tato loď nereagovala na rádiové vysílání a tak se 4. proviantní důstojník, Joseph Grove Boxhall, pokusil o přímé spojení Morseovou lampou. Jelikož loď nereagovala, začal vystřelovat světlice, které mezitím přinesl kormidelník George Rowe, a Rowe pokračoval v signalizování Morseovou lampou. Záchrana Nejblíže reagující lodí byla Carpathia kapitána Arthura A. Rostrona, (byl mu později udělen titul „sir“), patřící konkurenčnímu rejdařství Cunard, o výtlaku 8 600 tun, která plula z New Yorku směrem ke Gibraltarskému průlivu. Stejně jako na Titanicu, i zde radisté přijali zprávy o výskytu ledovců. Radista Cottam se již chystal vypnout radiostanici, když zaslechl první volání Titanicu o pomoc – CQD a souřadnice 41°46 s. š., 50°14 z. d. Zpráva byla neprodleně doručena až ke kapitánovi. Carpathia byla vzdálena 58 mil od Titanicu. Kapitán okamžitě nařídil kurz 308° a rozestavil hlídky pro sledování hladiny a hlášení pozorovaných ledovců. Byl si dobře vědom toho, co čeká cestující v ledové vodě, a udělal vše pro to, aby k nim dorazil co nejdříve, za což si vysloužil jak pochvalu, tak i kritiku za podstoupení přílišného rizika, neboť s lodí, jejíž maximální rychlost měla být 14 uzlů, prokličkoval ledovým polem a mezi krami rychlostí minimálně o více než 3 uzly vyšší. Poslední rádiová depeše byla na Carpathii zachycena v 01:45. Rychlostí 17,5 uzlů (32,4 km/h) proplula Carpathia k místu ztroskotání. Ve 03:45 byla Carpathia téměř na místě, před čtvrtou hodinou ranní nechal kapitán zastavit stroje. Po čtvrté hodině ranní byla z Carpathie spatřena signální raketa z jednoho ze záchranných člunů Titanicu, přibližně 400 metrů daleko. Za necelé čtyři hodiny, ve 04:10, začali námořníci vyzvedávat první trosečníky. První vyzvednutý člun a zachránění byli ze člunu č. 2, jemuž velel 4. důstojník Titanicu Boxhall. Potom následovalo vyzvednutí dalších člunů. Situaci komplikovaly vlny a ledovce plující po hladině, kterým se musely čluny i Carpathia vyhýbat. Posledním člunem byl člun č. 12 pod velením 2. důstojníka Lightollera z Titanicu. Člun byl přetížen, nemohl dobře manévrovat ve vlnách, a hrozilo, že se převrhne několik stovek metrů od Carpathie. Kapitán Rostron proto otočil Carpathii přídí směrem ke člunu a tak zkrátil vzdálenost na „pouhých“ 100 metrů. Ani tak ale trosečníci neměli záchranu jistou, během přibližování se několik vln přelilo přes příď člunu a museli obeplout příď Carpathie na závětrnou stranu, kde byla hladina klidnější. V 08:30 byli zachráněni poslední ztroskotanci. V 08:50 se Carpathia vydala směrem k New Yorku, původnímu cíli plavby Titanicu. Oběti a zachránění Z celkového počtu přesahující 2 200 osob na palubě zahynulo následkem potopení Titanicu kolem 1 500 osob, což přibližně představuje 2/3 z celkového počtu. Hlavním důvodem lidských ztrát bylo podchlazení ve studené vodě o teplotě –2 °C severního Atlantiku v blízkosti ledovců, kdy k úmrtí na podchlazení dochází během 15 minut. Mezi oběťmi byli kapitán lodi, vrchní důstojník, první a šestý důstojník. Dále šéfkonstruktér lodi se svými 8 spolupracovníky z loděnice, vrchní strojmistr se všemi strojníky a další členové posádky. Zemřela většina z 57 milionářů cestujících první třídou, včetně multimilionářů Johna Jacoba Astora, Benjamina Guggenheima, Idy a Isidora Strausových a stovky dalších cestujících. V chladných vodách zahynulo i všech 5 poštovních úředníků; W. L. Gwynn, J. S. March, J. R. J. Smith, J. B. Williamson a O. S. Woody, celý lodní orchestr; T. R. Brailey, R. M. Bricoux, J. F. P. Clarke, W. H. Hartley, J. L. Hume, G. A. Krins, P. C. Taylor, J. W. Woodward i telegrafisté, kteří do poslední chvíle rádiem žádali o pomoc. Poslední žijící osobou, která byla přítomna na palubě Titanicu (coby devítitýdenní kojenec), byla Millvina Dean, která zemřela 31. května 2009. (Postavy Jacka a Rose z proslulého filmu Titanic režiséra Jamese Camerona byly smyšlené). Zdroje: Miloš Hubáček – Titanic, Wikipedia, Titanic World. Wed, 11 Apr 2012 15:35:00 +0200 275 http://zelee.info/index.php?text=274-titanic-lod-ktera-nedoplula Před sto lety vyplul na svoji první a zároveň poslední plavbu R.M.S. Titanic. Nejslavnější loď všech dob však do Ameriky nikdy nedorazila. Po srážce s ledovcem se 15. dubna 1912 potopila ve vodách Atlantického oceánu. Je ovšem nutné podotknout, že nešlo o nejhorší námořní katastrofu v historii. Tou byla srážka trajektu Dona Paz s nákladní lodí v roce 1987. Tehdy zahynulo více než 4000 lidí. Co do počtu mrtvých ale jasně vede potopení německé transportní lodi Wilhelm Gustloff v době druhé světové války. Při snaze o evakuaci německých jednotek z východního Pruska ji zasáhly tři torpéda sovětské ponorky. Za pětačtyřicet minut se loď potopila a na dno sebou vzala 9300 vojáků. Existuje ale ještě jedna katastrofa, o které se, ač se ze všech výše zmíněných nejvíce dotýká Čechů, prakticky nic neví. Jde o převrácení výletní lodi S.S. Eastland v Chicagu roku 1915. Zemřelo 844 lidí, z toho třetina Čechů. Titanic byl postaven v Belfastu v loděnicích Harland & Wolff na objednávku společnosti White Star Line, jako druhý ze série tří lodí třídy Olympic (R.M.S. Olympic, R.M.S. Titanic a H.M.H.S. Britannic). Stavba těchto lodí byla odpovědí konkurenční společnosti Cunard Line vlastnící parníky R.M.S. Lusitania a R.M.S. Mauretania. Projekt Titanicu navrhl Lord Pirrie, který byl ředitelem loděnic Harland and Wolff i plavební společnosti White Star Line. Na stavbě a konstrukci pracoval šéfkonstruktér Thomas Andrews, stavbyvedoucí a vedoucí konstrukce Alexandr Carlisle, generální manažer a vedoucí projektant odpovědný nejen za výzdobu a interiéru plavidla a který taktéž navrhl mechanismus spouštění záchranných člunů. Carlisle v roce 1910 ale odešel ke společnosti Welin Davit & Engineering Company Ltd. a dalších prací se na Titanicu neúčastnil. Titanic byl 269,1 metrů dlouhý a 28,25 metrů široký. Hrubá tonáž představovala 46 328 BRT při výtlaku 52 310 tun při maximálním ponoru 10,54 m. Výška paluby od čáry ponoru byla 18 m. Tyto hodnoty vypovídají o tom, že Titanic byl větší než jeho předchůdce Olympic a ve své době byl největším námořním plavidlem. Trup byl z bezpečnostních důvodů rozdělen na 16 záplavových komor a dno lodi bylo zdvojeno. Tato konstrukce měla Titanicu zajistit nejvyšší bezpečnost a přispěla k představě, že je nepotopitelný. Tuto domněnku zveličil i odborný časopis Shipbuilder, který napsal, že „po uzavření vodotěsných dveří v přepážkách se loď stává prakticky nepotopitelnou“. Loď se měla udržet na hladině i v případě zaplavení až 4 vodotěsných komor současně. Pro pohon lodních šroubů, pomocné agregáty a dodávku energie bylo instalováno celkem 29 parních kotlů (24 oboustranných parních kotlů se 6 topeništi a 5 jednostranných kotlů se 3 topeništi) v 6 samostatných kotelnách, celkem s 159 topeništi. Všechny kotle měly průměr 4,79 m. Délka oboustranných kotlů byla 6,08 m a jednostranných 3,5 metru. Kouř z kotlů byl odváděn do tří, 19 metrů vysokých, komínů s přirozeným tahem. Pomocí ventilátorů se vháněl vzduch pod rošty topeniště. Kromě tří hlavních komínů byl instalován i jeden falešný komín na zádi sloužící jako hlavní vývod ventilace a komín kuchyně. Loď pak se čtyřmi komíny vypadala větší a důstojnější. V kotlích se vyvíjela pára pro 2 čtyřválcové sdružené parní stroje s třístupňovou postupnou expanzí, každý o výkonu 15 000 koní s možností reverzace chodu, a jednu nízkotlakou turbínu o výkonu 16 000 koní bez možnosti reverzace. Parní turbína byla umístěna v páté vodotěsné komoře od zádi, pístové stroje v šesté. Registrovaný výkon byl 50 000 hp, ale sdružený výkon všech soustrojí byl odhadován až na 55 000 hp. Loď měla tři lodní šrouby, prostřední o hmotnosti 22 tun se čtyřmi listy, krajní o hmotnosti 38 tun se třemi listy..= Maximální rychlost lodi byla odhadována na 24 uzlů (43 km/h, 26 mph), tou však Titanic nikdy neplul. Kormidlo měl Titanic pouze jedno, navíc bylo krátké a malé plochou. Pohybovalo ve čtvrtkruhu (±45°) a bylo ovládáno převodem přes ozubené kolo. Pro omezení vibrací vznikajících prouděním vody za lodními šrouby a pro případ rychlé změny polohy byly do mechanismu vloženy tuhé pružiny, tlumící tyto vibrace. Kormidlo bylo ovládáno dvěmi samostatnými parními stroji. V provozu byl ale využíván pouze jeden, druhý byl záložní, a pracovaly na společný hřídel. V případě nouze bylo možno kormidlo ovládat lanovými převody přes dva vrátky. Se stavbou RMS Titanicu bylo započato 31. března 1909 a stavba byla financována J. P. Morganem a jeho společností International Mercantile Marine Co. Trup byl na vodu spuštěn 31. května 1911 v 12:13. Další práce na dokončení trvaly téměř další rok a byly dokončeny 31. března 1912, kdy následovala zkušební plavba. Následně, po dohotovení dokončovacích prací, byly 1. dubna 1912 zahájeny zatěžkávací zkoušky a 2. dubna byl Titanic po zkouškách uznán plavbyschopným a dostal povolení k plavbě Victoriiným kanálem z Belfastu do Irského moře a krátce po půlnoci 3. dubna 1912 vplul Titanic do Southamptonu. Zkoušky probíhaly bez obsluhujícího personálu a cestujících. Na palubě Titanicu bylo 78 topičů a strojníků a 41 členů posádky. Na lodní palubě byli přítomni zástupci různých společností, například Harold A. Sanderson z I.M.M, Thomas Andrews a Edward Wilding z Harland & Wolff. Pro nemoc se omluvili J. Bruce Ismay a Lord Pirrie. Jack Phillips a Harold Bride byli operátoři radiostanice Marconi a prováděli jemné doladění stanice. Hlavní osobou byl Francis Carruthers z Board of Trade, který po prověření lodě podepsal dokument Agreement and Account of Voyages and Crew, opravňující loď k plavbě s pasažéry po dobu dvanácti měsíců. Po šesti hodinách plavebních zkoušek na moři opustil Titanic v poledne Belfast a vydal se na 550 mil dlouhou cestu do Southamptonu pod velením kapitána Herberta Haddocka. 10. dubna byla provedena poslední inspekce lodi, kterou provedl sám konstruktér Titanicu, Thomas Andrews a loď byla oficiálně předána majitelům. Vybavení – komfort. Již při návrhu interiéru a vybavení pro Titanic se počítalo s tím, že by měl představovat luxus a bohatství. Loď byla vybavena palubním telefonním komunikačním systémem, knihovnou i holičstvím. Pro cestující první třídy byl k dispozici i bazén, tělocvična, hřiště na squash, turecké lázně, elektrické lázně a Veranda Cafe. Taktéž Café Parisien nabízelo speciality pro cestující první třídy, které mohli konzumovat na prosluněné verandě s dekorovaným mřížovím. Společenské místnosti první třídy byly obloženy vyřezávaným dřevěným obložením, drahým nábytkem a dalšími dekoracemi. V třetí třídě bylo vybavení skromné, borovicové obložení a robustní teakový nábytek. O rozdílu vybavenosti kajut a poskytovaného komfortu svědčí i cenové rozdíly lodních lístků. Cena salónní kajuty: 4 350 USD / 870 liber šterlinků (v dnešních cenách 128 000 USD); kajuta v první třídě: 150 USD / 30 liber (v dnešních cenách 4 400 USD); kajuta v druhé třídě: 60 USD / 13 liber (v dnešních cenách 1 900 USD) a palubní lístek pro třetí třídu: 20—40 USD / 3—8 liber (v dnešních cenách 440—1170 USD). Loď byla vybavena tehdy špičkovou technologií. Mezi tyto vymoženosti patřily i tři elektrické výtahy v první třídě a jeden ve třídě druhé a loď byla kompletně vybavena elektrickým osvětlením. Komunikaci lodě s okolním světem zajišťovaly dvě rádiové stanice Marconi o výkonu 5 000 wattů. U jedné stanice se ve směnách střídali dva operátoři společnosti Marconi a jejich úkolem bylo odesílání a přijímání osobních zpráv. Tato telegrafická služba byla určena pro cestující první třídy. Nejdražší jednosměrný transatlantický přenos stál 870 liber, což odpovídá 63 837 librám v roce 2011, nebo 1 363 dolarů, tj. 30 917 dolarů v roce 2011. K dalšímu vybavení patřil prostor pro venčení psů, fotolaboratoř, nemocnice s operačním sálem místo běžné lodní ošetřovny, mrazící skladiště řezaných květin, ubytovací prostory pro služebnictvo první třídy a jiné. Vybavení – záchranné čluny. R.M.S. Titanic, stejně jako jiná plavidla pro přepravu cestujících po vodě, musel být vybaven záchrannými čluny. Společnost White Star při schvalování počtu záchranných člunů a jejich kapacity vycházela z tehdy platných námořních předpisů a požadavků Board of Trade. Tyto předpisy vyžadovaly pouze takovou kapacitu záchranných člunů, která odpovídá výtlaku plavidla a předpokládanému množství přepravovaných cestujících. Pro toto určení byly ale nesprávně použity údaje od sesterské lodi Olympic z roku 1911, kdy počet cestujících na Olympicu nepřesáhl 1 100 osob. Výsledkem byla instalace pouze 20 záchranných člunů o celkové kapacitě 1 178 osob, to je zhruba 1/3 celkové kapacity Titanicu. V době katastrofy bylo na Titanicu přes 2 200 osob. Podle platných předpisů Board of Trade bylo stanovení počtu záchranných člunů správné, protože britské lodě o výtlaku nad 10 000 tun měly nést 16 člunů o celkové prostornosti 5 500 ft (krychlových stop), tj. 160 m a k tomu další dostatečnou kapacitu jiných záchranných plavidel s kapacitou 75 %, která je snížena na 50 % u lodí s vodotěsnými přepážkami, oproti kapacitě záchranných člunů. V tomto případě mohla společnost White Star Line využít výjimky pro lodě s vodotěsnými přepážkami a celkovou kapacitu v záchranných prostředcích snížit až na 756 osob. Podle těchto předpisů mohla společnost White Star Line instalovat i méně člunů ale poskytla jich více, než jí bylo předpisy ukládáno. Ani toto navýšení, nad požadavek předpisů, nebylo posléze dostačující. Z 20 člunů bylo 14 velkých dřevěných člunů s kapacitou 65 osob, 2 tzv. pohotovostní kutry s kapacitou 40 osob a 4 Engelhardtovy skládací čluny s kapacitou 47 osob. Tyto měly plátěné bočnice s korkovou obrubou a mohly sloužit buď jako vor při spuštění bočnic nebo jako člun při jejich zvednutí. Velké čluny a kutry byly označeny čísly 1 až 16. Čluny se sudými čísly byly upevněny na levoboku, s lichými na pravoboku. Skládací čluny byly označeny písmeny A, B, C a D. Dva pohotovostní kutry byly úplně vepředu vedle kormidelny, po jednom na pravoboku a jednom na levoboku. Čtrnáct velkých člunů bylo rozděleno po sedmi na každý bok lodi, tři vepředu a čtyři vzadu. Skládací čluny byly rozděleny po dvou na pravobok a levobok. Čluny C a D byly uloženy vedle kutrů, v druhé řadě, a měly být spuštěny stejnými výložníky. Skládací čluny A a B byly nevýhodně umístěny až na střeše důstojnických kajut, ve třetí řadě, a i za normálních podmínek bylo obtížné tyto čluny, vážící asi 1 350 kilogramů, dostat na člunovou palubu mezi ramena výložníků a spustit na hladinu. Titanic byl vybaven moderními Welinovými dvojitými výložníky. Jejich ramena mohla být vykloněna na obě dvě strany, tak aby mohla obsluhovat druhou řadu záchranných člunů umístěnou uvnitř na palubě. Od toho však bylo upuštěno, protože člunová paluba by byla přeplněná, čímž by se zmenšil prostor pro promenádu cestujících a zhoršil výhled na oceán. Vybavení – čerpadla. R.M.S. Titanic byl vybaven systémem 5 balastních nádrží s čerpadly a dalšími 3 čerpadly, každé s přečerpávací kapacitou 150 tun/hod. Kapacita všech současně pracujících čerpadel dosahovala celkové výtlačné kapacity 1 700 tun mořské vody za hodinu. Dvě hlavní potrubí balastních nádrží o průměru 10 (~250 mm), s ventily rozvodu vody, byla položena v celé délce trupu nad přepážkami. Uvádí se, že v průběhu katastrofy se podařilo pomocí čerpadel zpomalit zaplavení 6. kotelny v prvních deseti minutách po srážce s ledovcem a snížit rychlost zaplavování 5. kotelny. Ani odčerpávání vody nemohlo zachovat potřebný vztlak trupu, zpomalilo však zaplavování. Čerpadla pracovala až do 23:50, kdy byla zaplavena a vyřazena z činnosti. První plavba. První, a zároveň i poslední plavba směřovala z anglického Southamptonu přes francouzský Cherbourg a irský Queenstown (Cobh) do amerického New Yorku. Na plavbu se Titanic vydal 10. dubna 1912 pod velením kapitána Edwarda J. Smitha, který byl komodorem flotily White Star Line a předtím sloužil na Olympicu. V Anglii bylo tradicí, že společnost White Star Line vypravovala zvláštní vlak z Londýna do přístavu tak, aby cestující, kteří strávili poslední noc na pevnině v hotelu, měli zajištěnu dopravu k jejim lodím. Na palubu bylo naloděno přes 1 300 cestujících, z toho více než 300 v první třídě, téměř 300 osob v druhé třídě a přes 700 ve třídě třetí. Titanic tedy nebyl na své první plavbě kapacitně zcela vytížen, společně s posádkou pak bylo na palubě až 2 223 lidí. Velení lodi bylo v rukách kapitána Edwarda J. Smitha, který měl k ruce 7 důstojníků (vrchní důstojník H. T. Wilde, 1. důstojník William McMaster Murdoch, 2. Charles Herbert Lightoller, 3. Herbert John Pitman, 4. Joseph Grove Boxhall, 5. Harold Godfrey Lowe, 6. James Pell Moody). Na palubě lodi se nacházel i generální ředitel lodní společnosti White Star Line lord J. Bruce Ismay a šéfkonstruktér Thomas Andrews, projektant R. R. C. Chisholm, elektrikáři W. H. M. Parr a E. H. Watson, zámečníci A. F. Cunnigham, A. W. Frost, R. J. Knight a instalatér Francis „Frank“ Parkers. Na Titanicu se také plavilo mnoho významných cestujících z první třídy jako byli: milionář John Jacob Astor IV a jeho manželka Madeleine Force Astor, průmyslník Benjamin Guggenheim, majitel obchodního řetězce Mac's; Isidor Straus a jeho manželka Ida, milionářka Margaret „Molly“ Brown z Denveru, později přezdívaná jako „Nepotopitelná Molly“ pro její pomoc ostatním při ztroskotání, Sir Cosmo Duff-Gordon a jeho manželka, módní návrhářka Lucy (Lady Duff-Gordon), George Dunton Widener a jeho manželka Eleanor se synem Harrym, hráčem kriketu, obchodník John Borland Thayer s manželkou Marian a sedmnáctiletým synem Jackem, novinář William Thomas Stead, hraběnka Rothes, asistent prezidenta Spojených států Amerických Archibald Butt, spisovatel a sociolog Helen Churchill Candee, spisovatel Jacques Futrelle s manželkou May a jejich přátelé, producenti z Broadwaye; Henry a Rene Harrisovi, herečka němého filmu Dorothy Gibson a další. Plavby se naopak neúčastnil bankéř J. P. Morgan, který na poslední chvíli plavbu pro náhlou nevolnost (?) zrušil. Samotná plavba Titanicu začínala 10. dubna 1912 ve 12:14 vyvedením lodě z přístavních vod v Southamptonu pod velením lodivoda George Bowyera. Titanic byl příliš velký a neohrabaný, aby mohl sám vymanévrovat z přístavu. Z tohoto důvodu mu zde, ale i v jiných přístavech, pomáhalo několik remorkérů. Zde došlo k prvnímu incidentu, který mohl předčasně plavbu ukončit. Nedaleko plavební trasy Titanicu byly ukotveny další dva parníky, New York a Oceanic. Při míjení New Yorku došlo vlivem proudění vody, hnané šrouby Titanicu, k sacímu efektu, který byl natolik silný, že se přetrhla kotvící lana New Yorku a jeho zadní část se začala nebezpečně přibližovat k Titanicu. Hrozící kolizi odvrátil kapitán E. J. Smith, který nechal zastavit stroje na Titanicu a jeden z remorkérů, který obeplul New York a pomocí lana jej táhl zpět ke břehu. Obě lodě se nakonec minuly ve vzdálenosti desítek metrů. Kolizi s Titanicem bylo sice zabráněno ale New York se následně opřel o bok Oceanicu, naštěstí bez větších škod. Při plavbě přes Lamanšský průliv do Francie zjistil George Symons, člen hlídkové služby, že v pozorovacím koši „vraním hnízdě“ na předním stožáru chybí dalekohledy. Vyhledal a požádal 2. důstojníka Lightollera o zajištění dalekohledů a ten tento požadavek dále předal 1. důstojníkovi Murdochovi. Prozatím byl George Symons obeznámen s tím, že věc se řeší. Při plavbě z Belfastu byl pozorovací koš ještě dalekohledy vybaven ale když 2. důstojník Blair opouštěl v Southamptonu loď, tyto dalekohledy uložil v kajutě. Jeho nástupce, 2. důstojník Lightoller však o tomto nevěděl a tak hlídky v pozorovacím koši zůstaly bez dalekohledů. V podvečer doplul Titanic do francouzského Cherbourgu, kde byly doplněny další zásoby a naloděni další cestující. Po krátké zastávce se pak v 21:30 vydal k pobřeží Irska. 11. dubna 1912 měl Titanic poslední zastávku u evropského pobřeží, v irském přístavu Queenstown. V přístavu, kde je menší hloubka, se opět projevila velká sací síla lodních šroubů a bylo zvířeno velké množství písku. Tento jev znepokojil pasažéry a posádka musela vysvětlovat příčinu tohoto jevu. Později bylo zjištěno, že Titanic při plavbě v queenstownském přístavu dokonce táhl na dně potopený vlečný člun asi 800 metrů. Stejně jako při předchozí zastávce v Cherbourgu, byly i zde doplněny zásoby, naloděno posledních 130 cestující a 1 400 pytlů pošty. V 12:30 vyplul západním směrem do Atlantiku, směr New York… Zdroje: Miloš Hubáček – Titanic; Wikipedia; Titanic World Tue, 10 Apr 2012 14:25:00 +0200 274 http://zelee.info/index.php?text=272-p-f-2012-aneb-strasidelny-lec-mozny-scenar V poslední době se roztrhl pytel s články popisujícími možnou eskalaci současné krize a její praktické dopady na stát, firmy i občany. Společným znakem těchto úvah je, že se v nich pracuje s nejasně definovanými pojmy jako rozpad eurozóny, pád eura či státní bankrot. Když trochu popustím uzdu fantazii, mohl by rok 2012 proběhnout například následovně. Samozřejmě, že jde o spekulativní úvahy, nikoho nechci strašit. Leden Schází se další z nepřehledných summitů EU. Těsně před ním unikne do médií podrobný plán na vystoupení Německa z měnové unie. Po řadě vzájemných invektiv se summit rozejde bez výsledků. Únor Řecko nesplatí své závazky vyplývající ze splatných dluhopisů, protože několik aukcí končí fiaskem. Vláda v Řecku vyhlašuje mimořádný stav a neschopnost splácet domácí i zahraniční závazky. Chybí palivo, energie a začínají se projevovat zpoždění při vyplácení důchodů a platů státních zaměstnanců. Při aukci italských dluhopisů padne hranice výnosnosti deseti procent. Dosavadní úřednická vláda odstoupí, ale protože se nepodaří jmenovat novou, vládne dál. Březen Schůze Evropské komise skončí předčasně, protože několik komisařů opustí jednání. Dolar dosáhne parity k euru a dále stoupá. Fond stability EU je vyčerpán a nikdo do něj nechce přispět. Rating všech zemí EU je snížen a ve stejné době klesá i hodnocení klíčových bank, které oznámily neschopnost získat další kapitál a z důvodů přecenění hodnoty toxických aktiv ve svých portfoliích avizovaly ztráty v hodnotě stovek miliard eur za rok 2012. Duben Česká vláda, ministerstvo financí i Česká národní banka vyhlašují revizi rozpočtu směrem k vyššímu schodku, ale neuvedou nové odhady. Banky znovu stahují likviditu od firemních klientů a počet insolvencí strmě stoupá. Český statistický úřad informuje o snížení exportu za první čtvrtletí až o deset procent. Nezaměstnanost v České republice se blíží k deseti procentům. Květen V Řecku je palivo na příděl. Vláda vyhlašuje zmrazení cen elektřiny, která je následkem toho k dispozici jen několik hodin denně. Cestovní kanceláře zrušily většinu zájezdů. Hovoří se o nutnosti zavedení přídělového systému na potraviny. V zemi se objevuje několik pokusů o zavedení paralelní měny. Na ulicích se objevují barikády, policie má situaci pod kontrolou jen na strategických místech velkých měst. Dochází k rabování a útokům na majitele luxusních nemovitostí, aut a jachet, kteří jsou spolu s Německem označováni za původce problémů. Úroky z nových půjček Portugalska a Španělska překročí deset procent. Itálii se už měsíc nepodařilo získat jakékoliv financování a ohlašuje, že má peníze do června. Výroba v mladoboleslavské škodovce se snižuje o 25 procent kvůli poklesu odbytu zejména v Německu. V regionu stoupá nezaměstnanost. Červen Vláda České republiky zvyšuje od července DPH na 25 procent, oznamuje podstatné zvýšení daně z nemovitostí od roku 2013 a současně zavedení progresivní daně z příjmu 60 procent pro všechny příjmy nad 30 000 korun měsíčně. V Řecku vládnou nepokoje, z důvodů nedostatku léků, zdravotnického materiálu a potravin hrozí humanitární krize. V Berlíně se shromáždí milion lidí, kteří žádají okamžité zastavení německé pomoci dalším zemím a snížení německého příspěvku do EU na deset procent stavu 2011. EU zastavuje s okamžitou platností proplácení všech rozvojových programů včetně těch, u nichž již započala realizace. O obnovení čerpání se v dohledné době neuvažuje. Zemědělské dotace se začínají zpožďovat. Summity EU se od března konají jen na úrovni náměstků ministrů a kromě všeobecných ujišťování o přípravě summitu hlav členských států nepřinášejí žádné výsledky. Červenec Občané odjíždějí ve velké míře na prázdniny a snaží se zapomenout na krizi. Nezaměstnanost v EU stagnuje díky sezónním pracím na dvaceti procentech. Z Řecka už přichází jen málo zpráv, respektive tato země už nikoho nezajímá. Významné evropské banky ohlašují jednání o vstupu nových čínských, ruských, arabských a indických akcionářů, kteří získají majoritní podíly. Výroba v členských zemích EU stoupla o jedno procento v porovnání s červnem, a je tak na 75 procentech stavu z prosince 2011. Srpen Burza se stabilizovala ve velmi malých objemech obchodování. Americký akciový index Dow Jones se pohybuje okolo 6 000 bodů a německý DAX okolo 2000 bodů – ztratily tak více než 50 procent hodnoty. Zlato stojí okolo 3000 dolarů za unci, ale jeho cena velmi kolísá. Ropa stojí okolo 20 dolarů za galon (3,8 litru). Je jí nedostatek, protože se za tuto cenu nevyplatí těžit. Za dolar se platí 1,2 eura a euro stojí 30 korun. Nezaměstnanost v České republice se díky sezónním pracím snížila a dosahuje už jen 25 procent. Září V ulicích velkých měst celého světa se konají demonstrace za zachování životní úrovně. Lidé znovu žádají, aby za krizi zaplatili ti, co jí způsobili, tedy banky. Burzy na celém světě začaly znovu výrazně klesat. Za dolar se platí 1,35 eura. Evropský parlament se z finančních důvodů nemůže sejít a bruselská centrála už rozdala výpovědi téměř 50 procentům svých zaměstnanců. Aukce dluhopisů žádné země eurozóny kromě Německa, Nizozemska a Rakouska se neprovádí a každým dnem se očekává vyhlášení neschopnosti Francie splácet své závazky. V Řecku se už dva měsíce vyplácejí důchody snížené na polovinu a i ty mají značná zpoždění. Evropská centrální banka jedná horečně o možnosti tisknout nové peníze, ale jednání se zadrhávají. Říjen Většina velkých evropských bank už je v nucené správě. Výplaty hotovosti byly výrazně omezeny, a to na částku 200 eur měsíčně pro firmu i jednotlivce. Všechny evropské zdravotní pojišťovny ohlašují posouvání plateb zdravotnickým zařízením. Francie vyhlásila, že do konce roku vyplatí už jen jedenkrát důchody a pro rok 2013 se nepočítá s výplatou důchodů více než desetkrát. Evropská komise vyhlásila regulaci cen energií a základních potravin, ale žádný členský stát to už nerespektuje. Členské státy ale okamžitě zavádějí regulaci vlastní. Velká Británie ohlašuje, že se nadále necítí vázána legislativou EU a že zváží vystoupení. Bruselské kanceláře evropských institucí jsou poloprázdné, nekonají se žádné schůze ani tiskové konference. Belgické železnice odmítly prodat prezidentu EU jízdenku, pokud nebude zaplacena v hotovosti při převzetí. Listopad Německo zavádí s okamžitou platností marku jako platidlo a na základě dohody s Rakouskem je marka zavedena i tam. Vrcholí vládní krize v České republice. Sociální demokracie podporovaná Věcmi veřejnými a komunisty žádá okamžité zdvojnásobení důchodů a zvýšení minimální mzdy. Toto opatření má být financováno zavedením zvláštní daně pro bohaté. Vznikají první právní spory ohledně kontraktů vypořádávaných v eurech, protože banky, které přežily, už odmítají eura akceptovat a vést v nich účty. I v České republice jsou zavedena opatření na znemožnění převodu peněz do zahraničí a směnitelnost koruny je omezena. České banky, které zatím byly závažnějších problémů ušetřeny, mají velké problémy s likviditou. ČNB postupně vyhlašuje jejich nucenou správu. V České republice dochází palivo, léky a potraviny. Obchodníci nerespektují vyhlášenou cenovou regulaci, a tak je na některé položky zaveden přídělový systém. Nezaměstnanost v České republice dosáhla krátkodobě 40 procent a stát prodlužuje období výplaty státních zaměstnanců a důchodců na šest týdnů. Prosinec Česká vláda ohlašuje povinnou výměnu všech zůstatků na účtech soukromých osob vyšších než 50 tisíc korun na kapitál bank a pro banky zavádí povinnost uvést tyto akcie na burzu. V České republice tak končí veškerá devizová omezení a omezení na výběr vkladů. Opatření bylo schváleno na nočním zasedání parlamentu všemi stranami. Do Vánoc ho přejímají i ostatní země bývalé eurozóny. Vystresovaní občané peníze vyberou a zamíří do obchodů. Tím výrazně pomohou jak státní pokladně, tak obchodníkům. Na Nový rok 2013 oznámí vláda znovuobnovení výplat důchodů a platů státních zaměstnanců v původní podobě. Příděly na potraviny a regulace odběru energií budou zrušeny na začátku roku 2013. Byl oznámen konec krize. Příliš velký optimismus? Uznávám, že předpověď na prosinec 2012 končí až příliš optimisticky, ale už jsem se sám začal bát, co píšu. Pro běžného občana z toho zmatku vyvstává celkem jednoduchá otázka: Co mám udělat teď hned, abych dopady neveselé budoucnosti na sebe a svou rodinu co nejvíce omezil anebo vyloučil? Garantovanou odpověď na tuto otázku nedá nikdo. Pokud někdo říká, že řešení zná a pokouší se vám ho prodat, tak mu prostě nevěřte. Každé takové řešení ve formě přesunu osobního či firemního majetku do jiných forem má dokonce jedno závažné riziko. Pokud se stane něco jiného, než na co se připravujete, přijdete pravděpodobně ještě o víc, než kdybyste neudělali vůbec nic. Jediné vodítko, kterým se lze řídit, je zkušenost z historie, zejména z období fašismu a socialismu. Co neztratilo hodnotu a člověk to s trochou štěstí mohl ukrýt před hrabivýma rukama státu, bylo zlato a umělecká díla. Jenže i to je hraběcí rada, protože umění rozumí málokdo a nákup zlata v malém množství s sebou nese vysoké transakční náklady. Takže asi jedinou osvědčenou radou zůstává vrhnout se na nákupní střediska. V každém případě přeji, aby nový rok 2012 vypadal alespoň o trochu lépe, než je popsáno výše. Takže hodně zdraví a zdravého rozumu. Zdroj: Tomáš Hlaváč, Česká pozice.cz Sat, 31 Dec 2011 10:13:00 +0100 272 http://zelee.info/index.php?text=270-17-listopadu-se-cosi-stalo Dnes je to 22 let ode dne, kdy studenti vyšli do ulic a svrhli tehdejší zločinný rudý režim. Podle tři roky starého průzkumu přitom každý pátý mladý Čech neví, co se 17. listopadu 1989 stalo. Těm, kterým se líbí, jak naše země rudne (bohužel nikoli studem), stojí za to si připomenout, co se tehdy stalo a jak to vlastně bylo. Vy, kteří byste přivítali návrat „starých dobrých časů“ si přečtěte toto. Potom možná pochopíte. Anebo také ne… Všechno začalo nevinně. Na pražském Albertově se sešli studenti vysokých škol, aby zavzpomínali na rok 1939, kdy nacisti uzavřeli vysoké školy. Sraz přitom organizoval tehdejší Socialistický svaz mládeže, tedy odnož komunistické strany. Ke vzpomínce se ale přidali i členové Nezávislých studentů. Dav na Albertově byl podle odhadů Státní bezpečnosti až patnáctitisícový. Shromáždění se později vydalo na Vyšehrad, kde vzpomínka oficiálně skončila. Poté ale tisíce lidí neplánovaně vyrazily do centra města. Tady je zastavily kordony policistů. Ti nejdříve jen blokovali další pochod davu do centra, ale později začali policisté na Národní třídě pokojně demonstrující surově mlátit, zatýkat a nakládat do policejních autobusů. O den později se informace o tvrdém zákroku dostaly mezi lidi a začaly se objevovat první stávkové výbory. Šířily se i fámy o smrti studenta Martina Šmída. Až později se ukázalo, že mrtvý student byl ve skutečnosti agent StB Ludvík Zifčák a zpráva o jeho smrti byla vymyšlená. 19. listopadu (tehdy v neděli) vzniká Občanské fórum. V pondělí se na většině pražských vysokých škol podařilo vyhlásit stávku. Na Václavském náměstí začaly každodenní pokojné demonstrace, kterých se účastnily statisíce lidí. Na tak velká shromáždění už byla státní bezpečnost krátká. Později už Václavák nestačil, demonstrace byly přesunuty na Letenskou pláň. Čtyřiadvacátého listopadu složil generální tajemník a celý ústřední výbor KSČ své funkce. O den později demonstrovalo na podporu Občanského fóra tři čtvrtě milionu lidí a dění začala živě přenášet Československá televize. 27. listopadu došlo na dlouho plánovanou dvouhodinovou generální stávku, do které se přidalo až 75 procent všech podniků v zemi. Třetí prosincový den představil tehdejší předseda vlády Ladislav Adamec vládu novou, v níž ale komunisté stále výrazně dominovali. Sedmého prosince nová vláda pod tlakem veřejnosti rezignovala, o pár dní později šel dobrovolně od válu i prezident Gustáv Husák. Devětadvacátého prosince se československým prezidentem stal Václav Havel. 28. března 1990 oficiálně zaniklo socialistické Československo a vznikla ČSFR. V červnu mohli Češi a Slováci poprvé od roku 1946 svobodně volit. KSČ získala třináct procent hlasů a neměla tak sílu vládnout dál. Byly to úžasné dny, kdy se všechno zdálo růžové a ideální. I lidé k sobě měli jaksi blíž… O to horší je, kam to naše slavná demokracie za pouhých 22 let dopracovala. Po vládnutí několika neschopných (nebo spíše všeho schopných) vlád je z naší země zkorumpovaná banánová republika, kdy jeden neví, co bude zítra a nemá ani možnost to jakkoli změnit. Volby fungují jen jako ukázka „demokracie“, protože zatím žádná strana své volební sliby nesplnila. Takže je vlastně úplně fuk, komu občan v dobré víře dá svůj hlas, konec je vždycky stejný. Nicméně tenkrát se něco stalo a já jsem navzdory současnému marasmu za to rád. Národ, který zapomíná na události ve svých dějinách si zaslouží, aby je prožil znovu… Thu, 17 Nov 2011 10:00:00 +0100 270 http://zelee.info/index.php?text=269-world-trade-center-10-let-pote Je 11. září 2011 a máme zde opět výročí události, která před deseti léty nejenže zahýbala celým světem, ona ho dokázala od základu změnit. Jistě nemusím připomínat, o co šlo. Měl jsem tenkrát volno a náhodou jsem si pustil televizi, z jejíž obrazovky na mne vybafly záběry jakýchsi hořících mrakodrapů. Já jsem měl náladu na úplně jiný program a s nadáváním, že s hollywoodskými katastrofickými filmy nedají pokoj ani časně odpoledne jsem přepnul na jiný kanál. Ale tam běželo totéž a mě najednou všechno došlo. To není žádný filmový kasaštyk, to je realita… To už se ale v přímém přenosu právě řítila k zemi jedna z věží WTC. Pár minut po ní druhá a zanedlouho i záběry na hořící Pentagon. Druhý Pearl Harbor, napadlo mne a myslím, že s tím přirovnáním jsem nebyl daleko od pravdy. Jak psáno v nadpisu, 9.11.2001 se skutečně změnil svět. Nebudu tady pitvat různé úvahy o tom, co by bylo, kdyby bylo, jestli se to muselo stát a podobně. Techto článků je plný internet, stačí si je vyhledat a udělat si vlastní názor. Náš svět je, ať se nám to líbí nebo ne, stále bipolární. Dříve, za časů studené války byl rozdělený na Západ a Východ, dnes se již nemusí dělit na zeměpisné oblasti, stačí si rozdělit lidi. Na teroristy a ty ostatní, na obětující se a jejich oběti, na dobré a zlé. Dělte si to, jak chcete. Vidíte snad nějaký rozdíl mezi idioty, kteří způsobili masakry nevinných lidí v různých místech na Zemi a jinými, kteří ve jménu svaté víry unesli dopravní letadla, aby to s nimi potom napálili do věží WTC? Allahu akbar, to je sice hezké, ale toto si jistě neříkají studentíci, kteří s nabitými bouchačkami s úsměvem vystřílí polovinu svojí alma mater (a že jich v poslední době bylo dost). Tihle lidé se rekrutují ze všech myslitelných společenských vrstev, jsou rozdílní svým věkem, vzděláním i náboženským vyznáním, tak co je vlastně spojuje? Nesnažte se mi namluvit, že jediné pojítko mezi těmito cvoky je to, že člověk je vlastně svým založením predátor. To by mohlo obstát leda tak v pravěku, ne v jedenadvacátém století. Divná úvaha? Možná, ale divný a nepříjemný pocit je i to, že například můj soused, jinak slušný a bezúhonný občan by se jednoho dne mohl objevit na seznamu osob, podezřelých ze spáchání teroristického útoku ve městě „X“. Myslíte, že je to nemožné? Nedávné příklady z Německa, Španělska, Anglie nebo USA hovoří jinak. V tomto směru dnes není nikdy nic jistého, nikdy nevíte, kdy, kde a odkud přiletí ona příslovečná facka. Jsme součástí jisté kultury, takže prakticky odkudkoli. Nad tím by se měli zamyslet starostové a obyvatelé obcí v Brdech, kteří tak vehementně odmítali americkou radarovou základnu. Ono by se to totiž za nějaký čas mohlo tvrdě týkat i jich… Při známém bordelu ve skladech ruské armády a ochoty jejich hlídačů prodat i vlastní babičku jen aby bylo na vodku, bych se nedivil, kdyby nechvalně proslulá Al Kajdá za čas disponovala nějakým jaderným nebo biologickým svinstvem. Ještě že Abu Muhammad Osama bin Muhammad Bin Laden (jak zní celé jméno lumpa zvaného u nás Usáma Bin Ládin) to má už za sebou. Bohužel na to celé nebyl sám… Ale to jsem už moc utekl od toho základního, proč vznikl tento článek. Vznikl proto, aby ti chytřejší z vás (blbcům to je a bude stejně jedno), nezapomněli na události září 2001 a jejich obětem z řad naprosto nevinných lidí, záchranářů, policistů, hasičů a personálu unesených letadel věnovali alespoň tichou vzpomínku. Více udělat bohužel nemůžeme. Ale ani méně… Další mé články na toto téma, zveřejněné dříve: http://zelee.info/index.php?… http://zelee.info/index.php?… http://zelee.info/index.php?… Články byly publikovány v minulých letech, některé v nich uvedené historické souvislosti se změnily anebo byly jinak vysvětleny, to ale neznamená, že by se měnily mé názory na osoby a události, vztahující se k tématu. A něco pro zastánce přiblblých „konspiračních teorií“ najdete zde. Sun, 11 Sep 2011 00:05:00 +0200 269 http://zelee.info/index.php?text=268-netbook-hp-mini-5103-uzivatelske-zkusenosti Stalo se, nestalo a i u mě se projevila potřeba vlastnit nějaké přenosné počítadlo, ono přece jenom tahat na zádech stolní desktop, pod paží monitor a klávesnici uvázanou za šňůru kolem krku už není jaksi „in“. Takže už jen rozhodnout se mezi klasickým notebookem a stále více populárním netbookem. Tablety a podobné hračičky jsem rovnou z výběru vyřadil. Stejně mi totiž poslouží nadupaný smartphone, lhostejno od jaké firmy. Jsem od přírody maximalista a vyznavač zásady „nejsem tak bohatý, abych kupoval laciné věci“. Takže jsem hledal něco s dobrým poměrem cena / výkon, moje kapsa není bohužel bezedná. V úvahu přicházely high-end modely note / net booků v rozumné cenové hladině. Možná i kvůli tomu, že špičkový a za rozumnou cenu koupený model mi vydrží daleko delší dobu, jak fyzicky, tak morálně a já vlastně v konečném důsledku ušetřím. Dále jsem se zaměřil na další důležité a mnou požadované vlastnosti: Mobilita: Nebudu se tahat s tří až čtyřkilovým monstrem, což ovšem je většina těch opravdu dobrých notebooků. Já ale chci něco malého, lehkého, takže se asi zaměřím na nějaký výkonný netbook. Výkon: Žádné pomalé šidítko, ale stroj, který zvládne všechny základní věci (kancelář, internet, multimedia). Samozřejmě, video na něm stříhat ani konvertovat nehodlám, samplování muziky také nepřichází v úvahu, na tyto věci je klasický desktop. Ze mnou uvažovaných modelů netbooků výše uvedené požadavky více méně zvládaly téměř všechny, nicméně můj výběr se začal zužovat. Výdrž na baterie: Tady už se začali rýsovat jasní kandidáti, okolo 10 hodin vydržel šlapat jen málokterý. Ergonometrie: Co je mi platný super netbook, když má klávesnici, do které musím bušit jako hluchý do vrat a jeho displej mi může sloužit jako zrcadlo (výrobci se zbláznili a matný displej téměř neexistuje). Další věc – jeho rozumná velikost a rozlišení. Něco okolo 10'' a rozlišení minimálně 1366×768px. Chce to dobré oči, ale zato není nutné věčně rolovat, 99% oken se na obrazovku vejde. Netrvám na velkém displeji, chci prostě něco „do ruky“. Dílenské zpracování: Minimum plastů (moje zkušenosti s kovovými mobily Nokia mluví samy za sebe), žádné vrzání, vůle atd. Operační systém od Microsoftu. Na některými výrobci předinstalovaný Linux nemám čas ani náladu. Potřebuji pracovat a ne experimentovat. A mít možnost bezproblémově používat „standartní“ aplikace, které používá většina lidí. Týká se to i bezproblémové synchronizace mezi NTB, PC a mobilem. Ať si říká kdo chce co chce, právě toto u Microsoftího softwaru funguje bezproblémově. Poslední požadavek: Žádné ovoce! Stylové a designově krásné věci sice firma Apple umí, ale já chci zařízení, které je kompatibilní se vším možným a nejenom samo se sebou. Jablečný OS X je toho zářným příkladem. Kromě toho, nechci vyhazovat peníze oknem za věc, která sice krásně vypadá, ale za její cenu mohu mít téměř dvě jiné a minimálně stejně výkonné. Jak to dopadlo: Nebudu zde vyjmenovávat, zařízení a jejich značky, bylo by to na dlouho, jen mohu konstatovat, že uncle Google googlil, až se z něho kouřilo. Vyšel mi jednoznačný vítěz, HP Mini 5103, v jeho nejvýkonější variantě WT211ES. V Alza.cz vyšel na dosti slušných 11.106 Kč, vč. DPH (dokoupené Windows7 a neoprénové značkové pouzdro Belkin). Výborná čistící hmota CyberClean a USB noname myš byla zdarma. Mimochodem, kdybych netbook kupoval nyní, kromě myši a čistící hmoty bych dostal ještě chladící podložku a čistící set na LCD… Parametry hovoří za vše, nemají je ani leckteré starší nadupané PC: 10" LED podsvícený s rozlišením 1366×768px matný displej, 2GB DDR3 RAM, velice slušný Atom N550 dualcore procesor na 1.5GHz, s technologií HyperThreading – chová se jako čtyřjádro, Bluetooth, Wifi-b/g/n, 320GB, 7200rpm disk Hitachi, Ethernet port, 2Mpx webkamera, VGA výstup na externí monitor, LCD TV nebo projektor, SD/MMC čtečka karet, 6článková baterie, audio vstupy a výstupy, magneziové šasi, hliníkový kryt a vynikající klávesnice a touchpad. Netbook je sice dodáván s předinstalovaným SUSE Linuxem 10 Enterprise, bohužel, jak se dalo očekávat, pro mě nepoužitelným. To jsem ale tušil a proto jsem si rovnou přiobjednal Windows 7 Home Premium 32 (naběhnou během 45 sekund ze studeného startu, ze spánku do plného provozu (kdy můžete ovládat aplikace) se netbook probudí za 3 sekundy(!). Grafická karta Intel 3150 stačí na grafické prostředí Aero, akcelerovat video neumí, ale přehrávat 720p video zvládá procesor. Veškeré ovladače a další alternativní software jsou k dispozici na stránkách HP, eventuelně zde, takže switch Linux Windows (z USB flash) proběhl naprosto bez problémů. Návod, jak instalovat systém z USB flash najdete zde nebo zde. Já použil druhý způsob, zdál se mi pohodlnější. Praktické zkušenosti: Tato sekce bude průběžně aktualizována. Netbook mám doma asi 3 měsíce a zatím se neprojevila sebemenší závada (je v provozu cca 3–5 hodin denně). Klávesnice vynikající, ale v šeru nebo ve tmě díky absenci podsvícení nepoužitelná. Nějaký dobrák v HP totiž vymyslel, že oproti běžným barvám popisků kláves (bílá, FN modrá), zvolil šedou, u FN tmavě šedou! Bílá je jen klávesa Windows… Řešením bude asi nákup USB lampičky, zřejmě to ale ovlivní výdrž baterie. Off topic – při rozlišení 1366×768px to jaksi drhne, můj problém, vyřešily to brýle (1 dioptrie). Webkamera je super, velmi kvalitní obraz bez trhání (testováno ve Skype), stejně tak mikrofon. Hlasové vyhledávání v Googlu funguje bezvadně, rozliší doopravdy jen vyslovený výraz, na hluk okolo nebere zřetel, funguje ovšem jen v Google Chrome. Pozor, silně návykové!!! Přihlašování pomocí Face Recognition je úžasná vychytávka, prodlužuje sice start systému o cca 5 vteřin, ale ušetří mi ťapťání mého sáhodlouhého hesla do Windows. Po „naučení“ mé tváře a vytvoření několika vzhledových a jasových profilů funguje bezchybně a skutečně nikoho jiného do systému nepřihlásí (testováno na nejméně 35ti cizích tvářích). Šifrování disku pomocí HP Drive Encryption kupodivu nijak systém nezpomaluje, jen nepatrně více vytěžuje procesor, zato máte jistotu, že i při krádeži netbooku se k vašim datům nikdo nedostane. Počáteční zašifrování cca 150GB ovšem trvalo 9 hodin, po celou dobu CPU na 100%. Výborná je také možnost surfování po netu a prohlížení pošty, aniž by bylo nutné startovat Windows. Stačí jen otevřít víko a zmáčknout jedno z funkčních tlačítek – první spouští aplikaci HP FastLook (pouze pokud máte nainstalovaný MS Outlook ve verzi 2003+), druhé odstartuje HP QuickWeb (lze nainstalovat pouze pod OS MS Windows, pro Linux jsou dostupné pouze zdrojové soubory­). Sekundární kabel od adaptéru by snad byl schopen přenést proud od autobaterie ke startéru. Zatím se nic neděje, jen čekám na moment, kdy se ze subtilního těla netbooku vyrve konektor napájení. A na vině bude neskutečně tlustý a tuhý kabel napájení o průměru 5(!)mm. Samotný kolík konektoru má neuvěřitelných 7mm! Nehorázná blbost, když kabelem teče 19V… 31. 07. 2011. Bezvadně fungující netbook mě začíná svádět k experimentování… Dosud žádný SW ani HW problém, takže jsem se rozhodl na nějaký si zadělat a zároveň zjistit co je pravdy na tom, že netbooky této kategorie jiné antivirové programy než nenáročný Microsoft Security Essentials nebo Aviru prostě neutáhnou. Takže MSSE šel ven a místo něho zkušební 60 denní verze Norton 360. Když zkouška, tak ať to stojí za to. Bylo mi řečeno, že jsem blázen, možná ano, ale chtěl jsem prostě vyzkoušet, co to udělá s relativně slabým – oproti PC – strojem. Když jsem srovnal systémové požadavky MSSE a giganta Nortona, trochu mě polilo horko a myslím, že se i mému „Miňíkovi“ orosil displej. O.K., nainstalováno, závěrečný restart a ejhle, nic. Rychlost studeného startu se sice prodloužila o 5 vteřin, ale ze spánku se probouzí pouhé 4 vteřiny, jde tedy o jednosekundové zpomalení. Po počátečním úplném skenu systému, který proběhl cca 3× rychleji než s původním MSSE, (mimochodem, Norton našel 21 problémů – šlo o neškodné tracking cookies, nikoli o viry nebo jinou havěť) jsem nezpozoroval žádné viditelné zpomalení. Jen Outlook 2010 nabíhá pomaleji kvůli antispamovém plugginu Nortona. Protože mi ale běží na pozadí prakticky stále, nijak mi jeho delší start nevadí. Je tady ovšem jedno „ouha“… Výdrž na baterii drasticky poklesla na pouhých 7,5 hodiny z původních zhruba 10ti. No nic, chvíle googlování a nastavování a příčina je jasná. Norton 360 totiž při určité (nastavitelné) době nečinnosti začne na pozadí skenovat disk, optimalizovat systém, provádět defragmentaci a spoustu jiných, zpomalovacích a otravných fičur ve stylu TuneUp Utilities. Stačilo jedním klikem tohle všechno zakázat, dát hezky na „ručně“ a výdrž baterie byla opět tam, kde předtím. Takže shrnuto, Hápéčko Nortona nejen že v pohodě ustálo, ale potvrdilo, že fámy typu „tohle se ani nesnaž instalovat“ jsou opravdu jen fámy někoho, kdo se ani nenamáhal výše zmíněný antivirus doopravdy na vlastní kůži vyzkoušet. Eventuelně si za pár grošů zmíněný produkt koupit (používat cracknutý antivirus je řízená vražda systému). 04. 08. 2011. Už to začíná… O několik řádků výše jsem kritizoval nesmyslnou tloušťku napájecího kabelu. A dochází na to, co jsem tiše předpokládal. Vůle v uložení konektoru se pomalu, ale jistě zvětšuje. Zatím nedochází ke ztrátě kontaktu, podle mě je to ale jen otázka času. Zbytečná vada na kráse tohoto jinak povedeného netbooku… 30. 08. 2011 Upgrade OS na Windows 7 Ultimate pomocí technologie WAU. Z důvodu potřeby šifrování systémové partition. Ve stávajících Home Premium jsem musel použít šifrovací utilitu od HP, která ovšem daleko více zatěžuje procesor než šifrovací program vestavěný ve Windows. Záležitost pomalu na celý den… Odinstalace HP Drive Encryption a následné zašifrování pomocí BitLocker Drive Encryption, obsažené právě (bohužel) jen v nejvyšších verzích Win7 (Professional a Ultimate). Ovšem jistota, že se nikdo nikdy k mým datům nedostane, za to stojí. V přenosných počítačích je šifrovaný disk bohužel nutností. 23. 10. 2011 Dávám svému „Miníkovi“ záhul… Pořídil jsem si k němu USB TV tuner. Už jen to je věta, která mrazí Nevědouc, jestli můj prcek z něčeho takového vůbec bude, šel jsem na Aukro a za 205 Kč vydražil zánovní low endový Genius TVGo DVB-T03. Výrobce bohužel ve specifikacích neuvádí podporu Windows 7 (!), ale na netu lze vygooglovat nejen samotný ovladač pro sedmičky, ale i driver k dálkovému ovládání. Jelikož jsem neměl CD s přehrávačem od výrobce, zkusil jsem ProgDVB. Shit!!! Takže proč si zaplácávat systém, pryč s ním a zpět do Windows, konkrétně do Windows Media Center. No, a nestačil jsem zírat. Po zadání země, jazyka a směrovacího čísla (kvůli optimalizaci ladění) na první pokus ČT1, ČT2. Nic moc, hochu a anténka šla na venkovní parapet. Buch a během pár minut naladěny všechny multiplexy + něco navíc. Konkrétně ČT1, 2, 24, 3 Sport, Nova, Nova Cinema, Nova Sport, Prima, Prima Cool, Prima Love, TV Joj a Barrandov TV. Tedy až na slovenské stanice (na které stejně nekoukám), identická nabídka kabelové RIO Media, kterou máme v domě rozvedenou. Mělo to ale háček. Ono mít kvůli anténě pootevřené okno v kosách, které teď panují není jaksi to pravé kokosové. Takže anténku zase hezky dovnitř a jsme tam, kde jsme byli. ČT1, ČT2… Po chvíli laborování s umístěním antény přišel přímo geniální nápad. Pomocí vestavěného magnetu ji přicucnout k radiátoru topení a to ve VODOROVNÉ poloze! A tuner se začal chovat, jako by byla anténa umístěná venku! Zajímavé, stačilo ji od radiátoru odendat a opět nic. Takže moje topení snad slouží jako anténní zesilovač! Odborník se diví, laik žasne… Odteď se kochám pohledem na elektroměr, kvůli zkouknutí zpráv už nemusím startovat TV s metrovou úhlopříčkou a příkonem cca 130W, stačí zapnout mého prcka a koukat pěkně zadarmo (anebo přes napáječ 15W). Kvalita obrazu vynikající, nic se neseká, vytížení CPU okolo 10%, co chtít víc? Vše, co je napsáno výše není odborná recenze, jde pouze o popsání mých dojmů z používání výše uvedeného zařízení. Pro bližší seznámení s tímto produktem fy HP je na internetu umístěno dost odborných článků, které jsou ale většinou psány někým, kdo je nějakým způsobem angažovaný ve firmě Hewlett-Packard anebo je jejím obchodním partnerem. Z toho plyne jejich tendenčnost, na rozdíl od mého článku, který je nestranný a popisuje klady i zápory netbooku během jeho praktického používání. Pro porovnání – vcelku dobrou recenzi (ona je to spíš diskuze) najdete zde. Slušná videoprezentace výrobku je i na YouTube (v angličtině). Wed, 22 Jun 2011 10:00:00 +0200 268 http://zelee.info/index.php?text=267-internet Věčně poslouchám od lidí ve svém okolí stesky na internetové připojení od toho kterého providera. Jak jim připojení kolísá, jak se jim sekají videa, jak je připojení drahé a dál a dál. Co by asi říkali situaci v roce 1992, konkrétně 13. února, kdy byla tehdejší ČSFR oficiálně připojena k celosvětovému internetu? Tak co mrmlálci? Ještě se vám nelíbí cena a rychlost vašeho připojení? Sat, 07 May 2011 14:57:55 +0200 267